GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



HDMI - CEC v teorii i praxi
jak nakupovat 20.1.2009 Bohumil Herwig

Shrnout funkce rozhraní HDMI ve variantě CEC není právě jednoduché. Faktem je, že by se mohlo stát tím nejdůležitějším na poli univerzálního dálkového řízení audiovideo přístrojů od doby úchvatného dotykového ovladače Harman Kardon-Microsoft s Windows CE a systému Logitech s jeho přelomovým ukládáním a stahováním kódů přes internet. To je ale pouze jedna z možných budoucností, a ta může nastat (ale i nemusí). Vše je přece jenom na počátku. Navíc první zkušenosti nejsou zatím zcela povzbuzující.


Rozhraní HDMI (High-Definition Multimedia Interface – rozhraní pro multimedia ve vysokém rozlišení) patří nejen k základním stavebním kamenům světa HD, ale je také jediným, které dokáže přenést vše, co po něm tento svět požaduje. Dokáže to jediným kabelem, a tak se stává pro „vysoké rozlišení“ tím, čím byl scart pro rozlišení nižší. Ostatně sběrnice HDMI-CEC (HDMI-Consumer Electronics Control – řízení spotřebně-elektronických přístrojů) se tímto konektorem také inspirovala. Škoda ale, že se s HDMI nepracuje stejně lehce jako se scartem – pokud si myslíte, že třeba plochý televizor a DVD rekordér jednoduše propojíte (nedej bože za provozu) a vše pojede, jak má, jste na omylu. Propojit dva přístroje přes HDMI znamená velmi často odpojit oba od elektrické sítě, zastrčit kabely do rozhraní a pak je teprve zapnout. Taková je praxe, protože vypnutí do pohotovostního režim často vůbec nestačí.

HDMI ve stručnosti
Toto rozhraní je dnes podporováno opravdu celosvětově a za své ho vzalo více než 800 firem, které zatím dodaly zhruba 230 milionů nejrůznějších zařízení. Licencuje ho organizace zvaná HDMI Licensing, LLC (www.hdmi.org), která byla založena v roce 2002 a očekává se, že v roce 2010 dosáhne instalovaná báze přístrojů s HDMI zhruba miliardy kusů, a to včetně těch počítačových. I zde se totiž prosazuje, byť podstatně pomaleji než v tradiční „spotřebce“.
HDMI zvládne videosignál ve vysokém rozlišení (HD), současně s nekomprimovaným až 8kanálovým zvukem, a v poslední verzi včetně nejnovějších prostorových formátů. I když z principu komunikuje oboustranně, může být omezeno i na jeden směr, což se také bohužel děje. Navíc ne každé HDMI rozhraní (stejně jako jeho propojovací kabel) je poplatno standardu HDMI-CEC. Ten dovoluje řízení takto propojených přístrojů jedním dálkovým ovladačem, typicky televizním, avšak v drtivé většině případů jen z části. Na každém přístroji máte – nebo byste spíše měli mít – k dispozici jednak základní sadu příkazů (zapnutí/vypnutí, play, stop atd.) plus příkazy specifické pro dané zařízení. Jak mnoho jich je a jaké to přesně jsou, záleží na konkrétním výrobci, i když základ je popsán ve specifikaci.

Poznat od sebe levnější a kvalitnější HDMI kabely jde často snadno (ze dvou na snímku to lehce odhadnete).  Ale poznat, který zvládá HDMI alespoň ve verzi 1.2a či 1.3, tedy s podporou CEC, není vůbec snadné a musíte se prostě spolehnout na  prohlášení výrobce na obalu. Tyto kabely od Philipsu to umí.

Různé názvy pro to samé
Společné ovládání přes HDMI-CEC nazývají různí výrobci různě: u LG je to SimpLink, u Panasoniku Viera Link, Samsung mu říká Anynet+ a například Sony, které už minimálně dvakrát změnilo název (to ostatně Panasonic také), se kloní zřejmě k Bravia Sync.
Bez ohledu na jméno je třeba si uvědomit, že vzhledem k novosti varianty CEC ne vždy pracuje to, co by pracovat mělo, včetně požadovaného minima. Ostatně první produkty tohoto typu začaly přicházet na trh až počátkem roku 2006 a je škoda, že se s CEC nepočítalo už při základním návrhu. Na něm ostatně designéři příliš dobrou práci neodvedli, jinak by nebylo tolik verzí a subverzí HDMI, tak rychle po sobě. Kdyby se skvěle udělaným konektorem scart inspirovali trochu více, mohli jsme mít život jednodušší; při zapnutí např. DVD přehrávače připojeného k televizoru přes HDMI často nefunguje ani automatické přepnutí na příslušný vstup, což u konektoru scart fungovalo spolehlivě (tato funkce byla k dispozici pouze u „lepších“ televizorů).
Nebudu se rozepisovat o jednotlivých verzích HDMI (pozn. red.: Zájemci si mohou nalistovat např. S&V 3/08, kde vyšel přehled aktuálních verzí HDMI), ale netýkají se jen rozhraní, ale i propojovacích kabelů. Vše se dá naštěstí snadno zobecnit: Kupujte co nejkvalitnější kabely minimálně ve verzi 1.2a, či lépe rovnou 1.3.
Zvláště poslední varianta, ve které mj. byla ustavena vyšší přenosová rychlost (10,2 Gb/s; tzv. single link) a zavedeny nové bezztrátové zvukové formáty Dolby TrueHD a DTS Master Audio, představuje největší jistotu, protože mezitím byly dělány i některé dílčí úpravy na CEC.

Jak propojovat?
Základ pro spojení a řízení více přístrojů jedním dálkovým ovladačem jsme si už naznačili – musí ho podporovat rozhraní v obou (!), respektive všech napojených zařízeních, a musí ho podporovat také propojovací kabel (kabely).
Další nutnou podmínkou je povolit v menu přístrojů „HDMI jako CEC“ (pokud tak už není uděláno od výrobce, což je dnes málokdy) a případně zvolit automatickou detekci připojených zařízení. Na tuto volbu nezapomeňte, někdy je nutno vyhledat přístroje manuálně třeba i několikrát po sobě.
Mějte také na paměti, že pokud chcete přes HDMI propojit více zařízení (neomezuje se ani na dva ani na čtyři) musíte tohle všechno většinou udělat u všech. Někteří výrobci sice na některých zařízeních zvládnou při povolení HDMI-CEC na jednom, odemknout i další, ale na to jsem narazil tuším pouze jednou. Jak to dělají, se mě neptejte, nevyjasnil jsem si to, i když jsem po tom pátral.
Před samotným propojením a pokusem o rozchození tzv. společného ovládání si všechny výše uvedené body pečlivě projděte a nezapomeňte se v manuálu k přístroji přesvědčit, že konektory, které využíváte, opravdu fungují jako HDMI-CEC.

Ukázka možností s Anynet+
Důkladně jsem prozkoušel především Samsung Anynet+ – firma zapůjčila hned pět zařízení Samsung: televizor LE40A556, DVD kino HT-XA100, Blu-ray přehrávač BD-P1500, fotoaparát NV24HD a kameru VP-HMX20C. Použijme tedy Anynet+ jako ukázku možností společného ovládání přes HDMI-CEC.
Vedle toho následně vznikla možnost křížově otestovat kompatibilitu směrem k televizoru Sony KDL-40W4000 s HDTV tunerem, BD přehrávačům Sony BDP-S300 a novince BDP-S350 a v krátkosti i k plazmě Panasonic Viera TH-42PX80E.
Obecně vzato trvá připojování, respektive odpojování zařízení řízeného přes HDMI-CEC (teprve po něm je na sběrnici k dispozici, respektive se z ní ztratí) většinou řádově sekundy. Někdy – či za některých situací – se vše může protáhnout třeba i na sekund deset. A za jakých situací? Na to jsem zatím nepřišel. Stávalo se to jak v kombinaci zařízení různých značek, tak při propojování zařízení téže značky. Nejspíše půjde o verzi HDMI-CEC, pečlivost jeho implementace a „vyšší dívčí“.
Na dálkovém ovladači televizoru Samsung LE40A556 nemá Anynet+ přímé tlačítko. Musíte proto vždy nejprve zmáčknout volbu Tools, pak Anynet+ (HDMI-CEC) a pak se teprve ocitnete v menu společného ovládání napojených přístrojů.

Nabídka má následující body, které dobře dokumentují možnosti HDMI-CEC jako takového:

Zobrazení TV – vrací se vždy do režimu televizoru (u LE40A556 na dané verzi firmwaru pouze do jeho analogové části)
Zvolte zařízení – ukáže aktuálně připojené přístroje přes sběrnici HDMI-CEC; někdy je dobré nechat si je znovu vyhledat – třeba i ručně – ve volbě Nastavení
Nahrávat – volba určená pro nejrůznější druhy rekordérů
Nabídka zařízení – u zvoleného přístroje se zobrazí část menu, typicky pro přehrávání, v němž se můžete pohybovat pomocí šipkových kláves; jde o nabídku poplatnou konkrétnímu druhu A/V přístroje
Provoz zařízení – tuto funkci se mi přesně nepodařilo odhalit (ani jsem ji nikde jinde nevypátral) a například u fotoaparátu NV24HD se zobrazovalo menu shodné s položkou Nabídka zařízení
Přijímač – nepodařilo se mi ji dešifrovat, volba na žádné z připojených druhů zařízení nic nezobrazovala (že by byla určena pro rozhlasový tuner či receiver?)
Nastavení – volba parametrů jako automatické vypnutí zařízení či vyhledání právě připojených zařízení na sběrnici HDMI-CEC. Na některých přístrojích jiných značek jsem ji zahlédl i jako samostatné menu

Pár postřehů z praxe
Abyste si udělali lepší představu o momentálních funkcích společného ovládání přes HDMICEC na jednotlivých typech zařízení, tady je pár poznámek k některým zkoušeným přístrojům.

Televizor Panasonic TH-42PX80E: přímo na dálkovém ovladači je tlačítko Viera Link, které vás rovnou přenese do menu ovládání HDMI-CEC. V případě kompatibilních zařízení (Panasonic oficiálně mluví pouze o Panasoniku – podobně se chovají i ostatní výrobci) se na něm objeví i menu, ve kterém si vyberete, jaké přístroje chcete najednou zapnout. Při napojení konkurenčních zařízení byl televizor trochu nevyzpytatelný a například vyžadoval připojení vypnutého fotoaparátu Samsung NV 24HD, jinak Viera Link nepracoval. Po jeho zapnutí se ale prakticky okamžitě ukázal první snímek a fotoaparát jsem ani nemusel přepínat do režimu Play – Viera Link si to (na rozdíl od Anynet+) udělal sám. Nepodařilo se spustit videosekvence z fotoaparátu, ale to se nedařilo nikde. Samotné menu na tlačítku Viera Link ještě doplňuje volba Nastavení spojení, ve kterém mj. můžete ovlivnit vypínání a zapínání připojených zařízení.

Televizor Samsung LE40A556: při propojení přes HDMI-CEC se z ničeho nic v menu objevila volba PIP (obraz v obraze). Dálkový ovladač postrádá přímé tlačítko pro Anynet+ a pokud v jeho menu vyberete Zobrazení TV, vrátíte se zpět do režimu televizoru. Avšak i když jste před tím sledovali DVB-T, skončíte v jeho analogové části. Televizor spolehlivě identifikoval BD přehrávač, hůře na tom byl fotoaparát Samsung NV24HD a kamera VP-HMX20C, u kterých to vždy neplatilo.

Televizor Sony KDL-40W4000: po naladění mj. požádá i o povolení zapnutí HDMI-CEC, dálkový ovladač má jasně vymezenou část pro společné ovládání, škoda, že zároveň nemá dvě tlačítka pro přeskok po kapitolách. Při spolupráci s foťákem Samsung NV 24HD tlačítko Sync menu spolehlivě nabízelo menu fotoaparátu, nepodařilo se opět přehrát natočené video (to se nepovedlo ani na televizoru Samsungu).

BD Přehrávač Samsung BD-P1500: tady si HDMI-CEC příliš neužijete – volby Nabídka zařízení a Provoz zařízení vás totiž nikam moc nezavedou a navíc se při různých typech zasunutých disků chovají různě. Na audio disku první odkázala na úvodní skladbu a druhá nedělala vůbec nic, na filmovém disku pak první volba pouze ukazovala místo na disku ve kterém se právě nacházíte, druhá – Provoz zařízení – pak dovolovala výběr titulu, kapitoly, zvukové stopy a titulků. Zajímavé bylo, že pokud jsem v menu vypnul funkci Anynet+, televizor Samsung se dokázal při zapnutí BD přehrávače automaticky přepnout na jeho vstup. Jinak to nezvládl (na jiných přístrojích jsem byl v tomto směru zatím neúspěšný).

Kino Samsung HT-XA100: volba Provoz zařízení se nesetkala s odezvou, pod bodem Nabídka zařízení byl vstup do kompletního menu kina, včetně jeho nastavení. Vše fungovalo bez potíží až na to, že se volba Přijímač neustále přepínala z polohy Off do polohy On. Po možnosti zapnout a vypnout vybrané přístroje tu nebylo ani stopy, ale na tuto volbu jsem nikde jinde nenarazil a zatím jde zřejmě pouze o doménu Panasoniku.

Fotoaparát Samsung NV24HD: nedal se přes Anynet+ zapnout a musel jsem to udělat ručně, ostatní zařízení, včetně Blu-ray přehrávačů Sony s tím problém neměly. Televizor se však po jeho zapnutí sám přepnul na příslušný HDMI vstup (to bylo snad jediné zařízení z více než deseti, které to zvládlo) a ihned se objevil první snímek. Fotografie se zobrazovaly bez problémů, videosekvence přes společné ovládání pustit nešly. Po odpojení fotoaparátu se televizor tvrdošíjně přepínal do tuneru analogové televize a občas se stávalo, že foťák nebyl v menu zařízení připojených přes HDMICEC vůbec zobrazen nebo tam byl, avšak jen pod obecným slovem „player“. Přesto i v tomto okamžiku pracoval.
Propojení přístrojů se zmiňovanými televizory Panasoniku a Sony, stejně jako následné zkoušky s BD přehrávačem Sony BDP-S350 potvrdily – s menšími či většími výjimkami – v podstatě totožné chování jako při napojení na televizor Samsungu. Hlavní rozdíl spočíval v zobrazování menu připojeného zařízení. Například Sony BDP-S350 připojený k televizoru téže značky šel dokonce kompletně nastavit, fungovalo jeho vypnutí a zapnutí. Ale ani v tomto okamžiku se TV nedokázala automaticky přepnout na příslušný vstup.

Fakta, dojmy, pocity
Jak tedy funguje tzv. společné ovládání přes HDMI-CEC? Na jednu stranu pomalu a zatím nepříliš spolehlivě. Na stranu druhou skýtá překvapivé možnosti a značný potenciál. K většině nejběžnějších úkonů, včetně například nahrávání pořadu, promítání fotografií či k volbě jazykového doprovodu by vám totiž opravdu mohl stačit pouze ovladač od televizoru. To je ale (možná) hudba budoucnosti. Dnes bude pracovat ideálně na dvou zařízeních, ale nedá se říci jak. To záleží na mnoha okolnostech a chce to prostě zkusit – třeba budete mít štěstí.
Celkově vzato se mi zatím u HDMI-CEC nepotvrdilo to, co se tvrdí i v samotné specifikaci, totiž, že alespoň vždy půjde zařízení zapnout a vypnout. A už vůbec se nepotvrdilo, že se nebudete muset starat o to, na jakém HDMI vstupu máte přístroj připojen, protože by se na něj měl televizor automaticky přepnout. S automatickou detekcí připojených zařízení je HDMI opravdu na štíru. Zlatý scart…
Tou nejdůležitější zprávou ale je, že zařízení různých firem napojené přes HDMI-CEC mezi sebou poměrně slušně spolupracují. Nějakou zásadní nekompatibilitu, snad s výjimkou zmiňovaných potíží se zapnutím a vypnutím, jsem neobjevil, a i tohle je nejspíše jen obyčejná dysfunkce. Zajímavé v této souvislosti je, že spíše než firma od firmy se možnosti společného ovládání liší přístroj od přístroje, a to kupodivu bez ohledu na značku. Jsme zkrátka na začátku takže si počkejme, co se z HDMI-CEC během příštích let vyklube.


HDMI-CEC trochu techničtěji
Systém je vystavěn počítačovým (síťovým – LAN) způsobem, kde zařízení jsou navěšena na sběrnici, televizor (monitor) představuje kořenový adresář a ostatní přístroje v síti HDMI jsou uspořádány do tvaru stromu, ve kterém mohou být větve napojeny nejrůznějšími způsoby. Každému zařízení je pak přidělena fyzická adresa (Physical Address – PA) a logická adresa (Logical Address – LA) ve stylu „DVD Player, PA=1120, LA=4“.
Fyzická adresa každého zařízení se skládá ze čtyř číslic a je vztažena ke kořenu – televizoru (PA=0000). V celé síťovém systému se pak počítá dokonce i s přepínačem (switch) ze kterého vychází, a na něhož je napojena, další skupina zařízení, což je dobře vidět z připojeného schématu. Logická adresa je pak vztažena přímo k typu daného zařízení. Například první settop- box na sběrnici bude mít vždy LA=3.
To, co je na síti HDMI-CEC nejdůležitější, je to, že se uznávají dva druhy spojení – přímé a nepřímé. Výsledná topologie takové sítě je zřejmá z obrázku. Pokud má televizor více rozhraní podporujících HDMI-CEC, může větvení začínat už u něj, ale tohle jsem v praxi nevyzkoušel (přiznám se, že mě to ve své době nenapadlo).
Sběrnice CEC je „jednodrátová“ a dovoluje napojit až deset A/V zařízení nejrůznějších druhů, včetně fotoaparátů a kamer. Protokol HDMI-CEC se pak chová jako každý jiný síťový protokol – přidělí novému zařízení adresu a v potaz ho následně vezmou další mechanismy služeb. Podporovány jsou pak jak obecně platné rutiny (například dálkové zapnutí příslušného přístroje – pokud je pochopitelně zvládne zařízení), tak i jeho specifické vlastnosti, jako např. ovládání menu DVD či BD disku.
Jednotlivé vrstvy sítě na sběrnicí jsou následující: fyzická, která řídí a monitoruje sběrnici CEC (CEC bus), nad ní je vrstva zpracovávající tok bitů (CEC-UART) a následuje vrstva ovladačů, která mj., interpretuje i standardizované CEC-zprávy rozhraní.
V rámci kabelu HDMI-CEC se využívá pinů 13 a 17, co se elektrických vlastností týče, napětí na sběrnici se pohybuje od 0 do 0,6 V, resp. 2,5 do 3,6 V.
Pro vysílání, resp. přijímání dat, je tu přesně daný protokol jako u jiných lokálních sítí. Zprávy jsou uvozeny hlavičkou a následovány datovými bity. Desetibitová hlavička zprávy pak obsahuje mj. čtyřbitovou LA zařízení vstupujícího do komunikace a čtyřbitovou LA zařízení cílového. V okamžiku kdy si zařízení vše vyříkají, je komunikace navázána. V praxi je někdy celý proces trochu zdlouhavý (nevím proč, mohu se jen domnívat) a některé funkce se nechovají tak, jak by měly.



Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
bodový průměr: 0.61     hodnotilo čtenářů: 8786     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
Komentáře k článku