GOLIÁŠ.cz

DVB-T přijímače mohou být jednotunerové, dvoutunerové i kombinované se satelitním přijímačem (DVB-S). Každá z těchto skupin přitom zahrnuje jak čisté přijímače, tzv. set-top-box (STB), které signál pouze zpracovávají, tak modely s pevným diskem, které ho umí také nahrávat, tzv. Personal Video Recorder (PVR). Volba konkrétního druhu by se měla vždy odvíjet od individuálních nároků.

Budeme-li sledovat vždy jen jednu stanici, vystačíme s jednotunerovým modelem. Chceme-li přijímat jedním přijímačem dvě různé stanice, např. na jednu se dívat a druhou nahrávat, potřebujeme dvoutunerový model. Přejeme-li si přijímat jedním přístrojem nejen pozemní, ale také satelitní digitální vysílání, musíme sáhnout po kombinovaném typu. A pokud chceme vysílání také přímo nahrávat, vybíráme z přijímačů s pevným diskem.

S rozšiřující se výbavou DVB-T přijímačů ovšem roste i jejich cena. Zatímco běžné čisté DVB-T přijímače jsou k dostání už od osmi set korun, na modely s pevným diskem si nachystejte od pěti do deseti tisíc. V obdobné úrovni se pohybují i ceny DVB-S přijímačů pro příjem obrazu s vysokým rozlišením.
A na co se při výběru DVB-T přijímače zaměřit?

Základní koncept
Rozhlížíme-li se po čistém DVB-T přijímači, můžeme vybírat ze tří typů: klasického stolního, přenosného, který lze napájet nejen ze sítě, ale také stejnosměrným 12V proudem, např. z akumulátoru, a miniaturního pro přímé zasunutí do konektoru scart televizoru či videa, jemuž dodává proud buď hostitelský přístroj, nebo má vlastní zdroj.
Protože obvykle platí, čím menší typ, tím skromnější výbava (ačkoli existují i výjimky), pokud nejsou malé rozměry či nízkonapěťové napájení prioritní, je lepší volit stolní model. Zájemce o dvoutunerové a kombinované přístroje má v tomto bodě rozhodování snazší, neboť ty bývají jen stolní.

Hlavní parametry
Přijímač by měl mít co možná nejvyšší citlivost, aby spolehlivě zachytil i méně intenzivní signál a dostatečnou odolnost vůči odraženým signálům i vůči vnějšímu rušení vyvolávanému některými domácími elektrospotřebiči. Z těchto tří vlastností však výrobci definují jen prvou, a to ještě ne vždy. Citlivost současných DVB-T přijímačů se pohybuje v rozpětí od -10 až -25 do -65 až -90 dBm. Laicky: čím jsou obě číslovky vyšší, tím lépe.
Dalším důležitým parametrem je ladicí rozsah přijímače. Všechny zachycují signál z IV. a V. televizního pásma, tj. UHF (kanály 21-69, kmitočty 470-862 MHz), ale mohou se různě stavět k I. a III. pásmu, tj. VHF (kanály 1-12, kmitočty 47-230 MHz). Některé je zcela opomíjejí, jiné podporují první i třetí a většina pouze třetí pásmo (kanály 5-12). Protože dosavadní tuzemské digitální sítě využívají jen IV. a V. pásmo, při příjmu na vlastní anténu nás případná absence III. pásma (VHF) v ladicím rozsahu nemusí mrzet. Chybět by však mohlo účastníkům připojeným na společné televizní antény, které digitální signál převádějí i do tohoto pásma.

Přípojky
Na začátku je anténní vstup. Z něj postupuje signál do obvodů přijímače a většinou i na anténní výstup. Ten může být dvojí. Buď se na něj pouze odbočuje signál z anténního vstupu, aby mohl pokračovat dál na anténní vstupy televizoru či jiného přístroje, tzv. smyčkovací výstup, nebo se do něj dodává i přijímačem zpracovaný a zpět na vysokofrekvenční (RF) namodulovaný signál konkrétní stanice, který lze přivést na anténní vstup televizoru. Zatímco absence smyčkovacího výstupu příliš nevadí, neboť ho dokáže plně nahradit externí rozbočovač, vlastníci televizorů bez AV vstupu se neobejdou bez anténního výstupu s namodulovaným signálem. I oni by sice mohli použít externí modulátor, ale ten stojí často víc než DVB-T přijímač.
Pokud má přijímač RF modulátor, pak se signál z něj vyvádí buď na smyčkovací výstup, přičemž se v menu určí, jaký signál z něj má vystupovat, tj. zda přímý či modulovaný, nebo na samostatný výstup. Ten bývá praktičtější tam, kde je na jeden anténní svod korálkovitě zavěšeno víc přístrojů. Budeme-li připojovat DVB-T přijímač pouze přes AV vstup, je modulátor zbytečný, takže ho přístroj nemusí mít.
Uvažujeme-li o použití aktivní antény, tj. s vlastním zesilovačem, oceníme, umí-li přijímač dodávat na anténní výstup také napětí pro jeho napájení (podle typu 5 až 12 V). Tím ušetříme nejen za nákup externího zdroje a jeho spotřebu, ale odpadne také druhé vedení. Přijímáme-li signál prostřednictvím STA či pasivní antény, pak tuto funkci nepotřebujeme.
Protože platí: čím vyšší signálovou cestou obraz přichází, tím bude kvalitnější, měl by DVB-T přijímač poskytovat tu nejvyšší signálovou cestu, jakou podporuje připojené zařízení. Pro vyvedení AV signálu mají přijímače minimálně jeden, obvykle však dva konektory scart. Druhý bývá obousměrný, takže může přenášet signál nejen do videa, ale i z videa do televizoru. Na prvý scart dodávají zpravidla signály ve všech základních variantách, tj. sdružený (AV), s oddělenou jasovou a barevnou složkou (S-video) i složkový s oddělenými barevnými složkami (RGB) a některé také se složkami rozdílovými (YUV). U druhého scartu bývá paleta signálů obvykle chudší. Kromě scartů jsou občas vybaveny ještě separátními výstupy AV či S-video. Žel digitální výstup HDMI je u běžných DVB-T přijímačů zatím vzácností (Hyundai DVBH834, Mascom MC1400T, Samsung DTB-460F, Topfield TF 6000TS); standardem je pouze u HDTV modelů. Většina z nich však má alespoň digitální audiovýstup, který umožňuje vyvést vícekanálový zvuk Dolby Digital do samostatné audioaparatury a tak doprovodit obraz prostorovým zvukem (pokud je vysílán). Jestliže s takovým propojením počítáme, volíme přijímač s digitálním výstupem shodným se vstupem audioaparatury, tj. buď optickým, nebo elektrickým. Budeme-li DVB-T přijímač provozovat jen v kombinaci s televizorem, pak digitální audiovýstup nevyužijeme.
V jeho výbavě by však určitě neměl chybět zdánlivě nadbytečný vstup D-sub (RS232) či USB. Jeho prostřednictvím do něj lze totiž poměrně jednoduše nahrát zdokonalený, respektive zcela nový řídicí program, tzv. firmware. Budou-li časem některé televizní programy zakódované, přijde vhod i zásuvka CI pro dekódovací modul CAM s předplatitelskou kartou. Vlastníci digitálních fotoaparátů zase ocení vestavěnou čtečku paměťových karet či vstup USB, který umožní přehrávat snímky na obrazovce televizoru.
Je snad zbytečné dodávat, že DVB-T přijímač vybíráme tak, aby složení a množství přípojek odpovídalo konkrétním nárokům na jeho propojení s ostatními členy reprodukčního řetězu. Bude-li zásobovat signálem jen televizor, vystačíme s jediným AV výstupem, bude-li spolupracovat i s videem, potřebujeme minimálně ještě obousměrný AV výstup/vstup atd.

Umí česky?
Na mysli nemáme ani tak menu, byť jeho česká mutace obsluhu pochopitelně zpříjemní, jako Elektronického programového průvodce a teletext. Aby Průvodce komunikoval česky, musí umět zpracovávat texty podle normy ISO/IEC 6937, z níž vychází i naše norma ČSN EN 367510. Jestliže si to výrobci zjednoduší a zvolí jen obecný standard ISO 8529, dočkáme se místo písmen s naší diakritikou jiných znaků.
DVB-T přijímače mívají většinou softwarový dekodér teletextu, takže texty poskytují přímo. Ten však někdy podporuje jen úroveň 1.0 (zatímco u nás se vysílá v 1.5). Důsledek? Nepříliš fatální: velká písmena zůstanou bez háčků a čárek. Některé přijímače však umí také vkládat teletextová data do vertikálního impulsu vystupujícího analogového signálu, takže je může dešifrovat i dekodér televizoru. To je výhodné zejména tehdy, má-li televizor vyspělejší dekodér teletextu s bohatšími funkcemi.

Obsluha a výbava
Stanice se ladí, třídí a vybírají obdobně jako u televizorů. Jednotlivé přijímače se však liší počtem osobních seznamů, do nichž lze stanice třídit i komfortem Elektronického programového průvodce. Ten standardně poskytuje programovou nabídku až na týden dopředu. Vyspělejší typy ji na vyžádání dovedou předložit jak pro všechny stanice, tak jen pro konkrétně vybranou, případně programy i roztřídí, např. podle kategorií či času. Uživatel pak snadno zjistí třeba jaké filmy jsou na výběr či co stanice vysílají od dvacáté hodiny.
Mnohé modely mají i vlastní programovatelný časový spínač. Pak stačí jen označit vybraný pořad a přijímač v uvedený čas sám odstartuje připojený televizor nebo video. Podmínkou je, že s nimi dokáže komunikovat přes konektor scart, respektive HDMI. To je výhodné zejména při automatickém nahrávání pořadů. U přijímačů určených pro připojení k videu by proto časový spínač neměl chybět. U dosud dodávaných přístrojů však nepodporuje kódy VPS a PDC ani obdobný kód RST, obsažený v digitálním signálu, které avizují skutečné začátky pořadů. Důsledek je zřejmý - protože neohlídají případné časové posuny ve vysílacím plánu, je při programování třeba počítat s určitou rezervou. Hodláme-li využívat časový spínač častěji, nezapomeneme se informovat o počtu jeho programovatelných pozic. Ten se může pohybovat od pěti až po několik desítek.
Kromě Průvodce a digitálních podtitulků může digitální vysílání poskytovat i vyspělejší interaktivní aplikace souhrnně označované jako MHP (Multimedia Home Platform). I když jejich možnosti jsou velmi rozsáhlé - od nejrůznějšího zpravodajství přes hlasování a nakupování až po chatování a pořady na vyžádání, dosud je vysílatelé příliš nevyužívají. Není proto divu, že přijímače podporující MHP jsou na trhu bílou vránou (i-Can 2000T -S&V 5/06). Totéž platí také pro DVB-T přijímače pro případné pozemní digitální vysílání v normě MPEG4 (AVC H.264) - i když s jednou výjimkou. Do přijímačů se vstupem CI bude možné zasunout kartu, která signál MPEG4 překóduje na současný MPEG2. Zatímco naši vysílatelé a stanice počítají i nadále při vysílání pozemního digitálního signálu s komprimací MPEG2, například slovenský telekomunikační úřad začíná preferovat komprimaci MPEG4. Zejména pro diváky z česko-slovenského pomezí, by proto byly DVB-T přijímače, které by zpracovávaly pozemní signály MPEG2 i 4, velmi zajímavé. Ale nejen pro ně.

Chcete-li se před výběrem přijímače seznámit s výsledky jejich testů, pak je hledejte například ve S&V 2/08 - DVB-S přijímače pro příjem HDTV. Pokud vám toto číslo chybí, můžete si je objednat buď e-mailem na adrese predplatne@predplatne.cz, nebo telefonicky na čísle 800 700 777.