GOLIÁŠ.cz

Canon udělal cimrmanovský krok stranou od původní koncepce SX. Vrátil do ní elektronický hledáček a zrušil řadu S, která elektronický hledáček měla a tím se lišila od SX, která ho neměla. Zamotané, že? Oba modely se liší v jediné zásadní věci – SX1 IS má snímač CMOS a je schopný točit HD video, kdežto SX10 IS má CCD a video jen VGA. Proto má SX1 širokoúhlý zobrazovač s úhlopříčkou 71 mm, SX10 má „klasiku“ s úhlopříčkou 64 mm. Oba monitory jsou vyklápěcí a přetáčecí. SX1 má navíc dálkové ovládání a čeká se na nový firmware umožňující práci v RAW formátu. Oba přístroje se nepatrně liší váhou a rozměry. Nyní mohu pokračovat o tom, co mají společného.

Výkonná optika
Hlavní atrakcí obou modelů je shodný objektiv s ekvivalentním rozsahem kinofilmu 28 až 560 mm, nejkratší ohnisko je tedy skutečně širokoúhlé. Světelnost je od F2,8 do F5,7 a největší clona jak pro širokoúhlý, tak teleobjektiv je F8,0 – takže „dlouhé sklo“ má jen dva stupně pro volbu clony, což je dost nezvyklé. Oba modely jsou samozřejmě také opticky stabilizované – zkratka IS v názvu přístrojů Canon již po léta znamená Image Stabilization. Ostří „sonicky“, tedy za pomoci technologie USM, doplněné systémem VCM (Voice Coil Motor).
Snímače mají u obou stejnou velikost, ale SX10 je osazen CCD, zatímco v SX10 najdeme CMOS. Rozsah ISO je 80 až 1600, obraz zpracovává procesor Digic 4. Obrázky a videa se ukládají na karty SD/SDHC. Napájení zajišťují čtyři běžné tužkové články. Vestavěný blesk má dosah 5,2 m, jsou zde i sáňky pro systémový blesk. No a podstatný rozdíl na konec – „jednička“ je o čtyři tisíce dražší. Je na každém, aby zvážil, zda mu „dálka“ a HD video stojí za navýšení skoro o polovinu.
Oba fotoaparáty koncepčně navazují na řadu S, jež charakterizuje rozsáhlá výbava pro zkušeného uživatele. Určité problémy vidím v ergonomii: nepokládám za šťastné, že expoziční kompenzace je schovaná někde uprostřed něčeho a navíc je ovladatelná kolečkem kolem čtyřcestného voliče. To se v praxi ovládá velmi obtížně. Menu je dvojí. Funkční nastavení je přístupné ze středu kruhového voliče a je řešené standardním canonským způsobem. Velké menu má vlastní tlačítko a disponuje čtyřmi oblastmi: fotomenu, setup, menu s uvítacími legráckami a uživatelské menu.

Svižný chod
Přístroje startují do jedné vteřiny, což je velmi chválím. S namáčknutím mají zanedbatelné zpoždění, bez namáčknutí do 0,4 sec. Obrazový výkon odpovídá 10 megapixelům a dvacetinásobnému zoomu – velmi dobré, zázraky však nečekejme. Neshledal jsem žádného rozdílu mezi obrazem ze stejně velkých CCD a CMOS. Objektiv má soudkové zkreslení na spodním konci a mírně poduškové na horním konci. Nastavení bílé také odpovídá očekávání. V režimu Auto žárovku nezvládá, v režimu žárovka nechává přirozený nažloutlý nádech a v režimu manuál, který je uživatelsky velmi pohodlný, vše vyrovná jak má být. IContrast je funkce vyrovnávající stíny, jež nemá nijak extrémně obdivuhodný efekt, zato ji můžeme bez obav nechat trvale zapnutou. Rozhodně neuškodí. Šum je mj. hodně závislý na úrovni osvětlení. Při denních snímcích s vysokou hodnotou ISO je méně výrazný než v temných partiích nočních snímků. Kresba sama o sobě je spíše měkčí a také barevnost je umírněná. Samozřejmě, že živost snímku lze zvýšit podle libosti, já hovořím o standardním nastavení. Digitální zoom má překvapující efekt – lze ho nastavit na pevné hodnoty 1,4x (až ekv. 784 mm) a 2,3x (až 1288 mm) s velmi slušnými výsledky – při plném rozlišení. Stabilizace je velmi efektivní, ostatně při ekvivalentu ohniska přes půl metru je nezbytná. I v tomto půlmetrovém výtahu jsem dosáhl uspokojivých výsledků při 1/20 z ruky, ne pokaždé, ale že vůbec, to samo o sobě je obdivuhodné.
V obou případech jde o vyzrálé výkonné modely s bohatou výbavou. Zvídavému uživateli proto vřele doporučuji vytisknout si skoro třistastránkový návod dodávaný na PDF a po večerech ho studovat.

Proč si je koupit?
Obrovský rozsah dobře stabilizovaného zoomu i rozsah citlivosti s rozumným stupněm šumu přibližují oba fotoaparáty ideálu univerzálního přístroje.

Orientační cena: 15 490 a 11 490 Kč

Ondřej Neff, S&V 4/2009