GOLIÁŠ.cz

Postavit domácí kino může být tak trochu detektivkou, zejména pokud máme omezené finanční prostředky a malý byt. Jedním z řešení je rezignovat na „plnou“ sestavu s 5.1 (nebo více) kanály. Ukazuje se, že sestavy pro domácí kino v konfiguraci 2.1 jsou stále populárnější (zatímco prodeje 5.1 kanálových sestav pomalu ale jistě klesají). V čem tkví jejich kouzlo a co od nich můžeme očekávat? V testu se můžete spolu s námi přesvědčit o kvalitách domácích kin se třemi kanály.

Jak je to se ztracenými kanály při poslechu vícekanálového zvuku přes menší počet reprosoustav? Přestože věda dosud nedokázala přesně vysvětlit působení hudby na člověka, je zřejmé, že slyšíme mozkem - zvukový signál přicházející ušima (ale nejen jima, zvuk rozechvívá i další části lidského těla a působí na celkový vjem zvukové kulisy kolem nás) se ve vnitřním uchu mění na elektrochemickou informaci, kterou pak zpracovávají určitá místa v mozkové kůře, a teprve pak lze hovořit o zvukovém prožitku. Dá se tedy říci, že hudba „proudící“ z reprosoustav je pro člověka pouze možností, kterou teprve mozek dotvoří ve zvukový zážitek. K zamyšlení je pak názor, jaký potvrdí řada hudebníků (ne však každý), že pro dokonalý hudební prožitek stačí člověku přijímat zvuk dvěma kanály (tedy na stereobázi), v nichž mnozí spatřují analogii ke dvěma uším. Vše navíc je tedy možným přínosem, ale přesto „navíc“. Protože to však není jednoznačně prokazatelné, v debatách na toto téma se zpravidla dostaneme k několika kardinálním otázkám: nakolik má cenu komprimovat zvuk, stačí k jeho smysluplnému poslechu jen dva kanály, má cenu komprimovaný zvuk, ochuzený o některé „zbytné tóny“, zase zpětně obohacovat (sice ne přesně na úroveň originálu, ale rozhodně v souladu se zvukovými zákonitostmi, ze kterých lze leccos zpětně rekonstruovat)?
Pro účely našeho testu však plně postačí konstatování, že kvalitní poslech hudby je dosud především výsadou stereofonního poslechu, který zcela vyhovuje základnímu hudebnímu prožitku, zatímco film (nepočítáme-li záznam opery, filmový muzikál a snímky typu Amadeus) a zvukový doprovod počítačových her není primárně zaměřen na souvislejší hudební prožitek, ale spíše na dynamické vzruchy, které dotvářejí celkovou atmosféru dramatické situace. Plyne z toho i fakt, že kvalita zvuku linoucího se ze zadních „efektových“ kanálů je z hudebního hlediska méně podstatná, a je tedy i snadnější ji „nějak“ simulovat.
To, co nevnímáme jen ušima, se nejcitlivěji odehrává v rovině nízkých frekvencí, proto už samotné připojení subwooferu dodává vnímání zvukové kulisy celistvý charakter a pro výborný dojem filmového ozvučení drtivé většiny filmů je to sestava postačující, zvláště když se různými ekvalizačními fintami se zvýrazňováním a třeba drobným opožďováním určité části zvukového spektra daří dokreslit iluzi prostorového zvuku v souladu se záměrem režie reprodukované předlohy.

Philips vždy kladl důraz na nápaditý design, a to dokonale předvedl i u elegantního způsobu vkládání CD - ani šuplík, ani štěrbina: CD se rovnou vloží na trn v transportu a po stisknutí tlačítka Eject předvedou dvířka malý rituál přijímání disku.

Cui bono?
Základní otázkou při řešení všech kauz bývá otázka Cui bono, neboli komu to prospěje - v našem případě, pro koho je prospěšné mít domácí kino „jen“ z předních reprosoustav? Rovnocenná je ovšem otázka, komu prospěje více kanálů. Vzhledem k tomu, že můžeme považovat zvukový přínos zadních efektových kanálů v sestavě domácího kina pro celkový požitek z poslechu za neskonale menší, než jaký význam má pro poslech kvalitní přední pár soustav (případně doplněný subwooferem), stojí za úvahu, zda nám o něco zajímavější přínos zadních soustav stojí za to mít v bytě více bedýnek, obvykle i kabelů k nim vedoucím, složitěji rozmisťovat soustavy kolem ideálního poslechového místa - díky akustickým specifikám každé místnosti a jejího vybavení neexistují de facto dva naprosto shodné akustické prostory, neboli usilujeme-li o co nejpřesnější reprodukci i těch nejjemnějších nuancí v prostorovém zvuku, můžeme si být jisti, že u nás doma to stejně bude znít jinak než kdekoliv jinde. To vše s přihlédnutím k cenovému výdaji za další reprosoustavy vede k úvaze, zda zejména v menším bytě nebude mnohem vhodnější volit jednodušší, cenově přijatelnější (systémy 5.1 za srovnatelnou cenu se musí dělit o výrobní náklady na další reprosoustavy) a zvukově postačující sestavu z jedné krabice, která se obejde bez zadních kanálů. Prospěch z takového řešení tedy mají všichni, kdo očekávají především univerzální centrum domácí zábavy, které jim zobrazí fotky, přehraje MP3 písničky, kupované DVD filmy i vypálené placky s všelijakými DivX filmy, a nezabere to moc místa.
V cenové třídě od 10 do 17 tisíc Kč se dá pořídit velmi kvalitní a designově přitažlivá sestava, která navíc naplňuje i další motiv často v detektivkách zmiňovaný, totiž cherchez la femme: troufáme si tvrdit, že uvedené argumenty budou pro 99 procent žen zcela jasným vodítkem, jaké kino si pořídit, a chcete-li tedy doma přece jen mít více kanálů, doporučujeme před vašimi drahými polovičkami tento článek skrýt.

Co musí umět
Jak už plyne z předchozí kapitolky, od sestavy pro domácí kino coby centra domácí zábavy se očekává jistá univerzálnost, což je ostatně obecný trend dnešní audiovizuální techniky. K základním dovednostem proto vždy patří přehrávání zvukových CD (i vypalovaných) a standardních i vypalovaných DVD. Nadstandardní je, když přehrají např. DVDRAM (Panasonic) či DVD-Audio (Panasonic, oba Samsungy), všechny testované modely si rozumějí i se (Super)Video-CD a každý přelouská DVD+R DL, byť „přiznaně“ jeho přehrání garantují pouze Philips HTS6600 a Sony.
Jak káže multimediální éra, patří k základnímu vychování schopnost přehrávat formáty MP3 v různých datových tocích (za slušné minimum se považuje 128 kb/s), z ID3 Tagů obvykle čtou název alba, skladby a interpreta, které zobrazí plovoucím způsobem na svém displeji a zároveň na televizní obrazovce - občas pokulhává čeština a na TV se často zobrazí jen část dlouhého názvu. Každý přečte i WMA, video v populární kompresi DviX, a to i s titulky (ne vždy bezchybnými). Fotografie zobrazí vesměs ve formátu JPEG a umožní je rotovat a promítat s hudbou na pozadí (Sony umí nadstandardně fotky a další data z externího zařízení i vymazat).
Přestože sestavy 2.1 coby domácí kino poslouží (zejména v dané cenové kategorii) především k přehrávání DVD, tedy zdroji se standardním rozlišením videa (Blu-ray přes vítězný nástup rozhodně dnes nepatří k běžné výbavě domácností a počet filmových titulů se ještě dlouho nedokáže s DVD srovnávat), je trendem, že sestavy pro domácí kino fandí Full HD a umějí přepočítat signál z DVD až do rozlišení 1080p (v testu všichni až na Sharpa s maximem 1080i), které nejlépe využije schopnosti moderních plochých televizorů (o možnostech a kvalitách přepočítaného signálu se podrobně dočtete na str. 36 v testu DVD přehrávačů s upscalingem). Tomu odpovídá i fakt, že všechny sestavy jsou již vybaveny kromě třísložkového komponentního výstupu i rozhraním HDMI, naopak, postupně se vytrácí nekvalitní kompozitní výstup a S-video, ne každý má scart (postrádají jej Samsungové a Sony).
Dobrým mravem u systémů v této kategorii jsou kvalitní převodníky zpracovávající audio -a videosignál, za slušnost a vlastně i standard se dnes považuje digitálně-analogové vzorkování u audia na 24 bitů/192 kHz a u videa to bývá 12-14 bitů/108 MHz.

Co k nim patří
Samostatnou kapitolou jsou dálkové ovladače, které se umějí naučit kódům televizorů jiných značek a ty pak zapínat/vypínat spolu se sestavou domácího kina (v testu nekamarádí s televizory jiných značek jen Sharp), při propojení přes HDMI nechybí dobrodiní funkce HDMI-CEC ovládající i další připojené přístroje, pokud jsou stejné značky. Tato funkce se u každého výrobce jmenuje jinak: Panasonic má Viera Link, Philips EasyLink, Samsung Anynet+, Sony Bravia Sync… S přehrávanými tituly lze manipulovat stejně jako v každém přehrávači (zrychlené posuny či skok na další track tam i zpět, stopka, u filmu možnost zoomování obrazu).
Trendem je i vybavení USB portem (v testu jej má každý), který umožní čtení a přehrávání multimediálních dat z počítače a dalších zdrojů. Většinou se zobrazí všechna multimediální data ve stromové struktuře na obrazovce (výjimkou jsou Sharp a Sony, které si „vyzobnou“ jediný předem zvolený typ souborů, a to buď jen obrázky, nebo jen hudbu). Je možná překvapivé, že u těchto výrobků není zvykem vybavit je i čtečkou paměťových karet. Tu si však můžete připojit přes USB sami.
Přístroje mají různě řešené DVD mechaniky, někdy narazíme na útlý „počítačový“ šuplík s tenkou podložkou (Panasonic), která při manipulaci vyžaduje šetrné zacházení (často při vysouvání rachotí a zachvěje se na znamení fórovosti), mnohem praktičtější se ukazuje štěrbina, do které se disk bezpečně zasune (Samsung, Sony), efektní je známý designový experimentátor Philips, jehož netradiční transporty už při vkládání DVD (přímo na trn mechaniky po otevření dvířek) předvedou malé domácí divadýlko…
Sestavy v této cenové třídě jsou pochopitelně vybaveny dekodéry Dolby Digital a DTS, a ovšem i DPLII, tedy transformaci stereofonního zvuku do surroundu, ten pak 2.1kanálové systémy přehrávají pomocí surroundových simulací. Tradičně jde o Dolby Virtual Sound a různé jeho modifikace, jako Virtual Surround Sound (Sony), Philips se vytasil se svým Ambisoundem, s nímž díky odkloněnému reproduktoru, kombinaci několika dalších reproduktorů zpracovávajících každý surroundový kanál odděleně a s pomocí důmyslného využití psychoakustických zákonitostí vyluzuje ze dvou reprosoustav surroundový zvuk nezávislý na tvaru místnosti a pozici posluchače.
Většina sestav volí propojení mezi hlavní jednotkou, subwooferem a reprosoustavami pomocí firemních, nezaměnitelných koncovek, které jsou obvykle dobře barevně označeny, aby nedošlo k chybnému propojení. Přesně v duchu domácích kin all-in-one, řešení neumožňuje budoucí záměnu kabelů za kvalitnější. Na audiovýstupech najdeme u některých výrobců i terminály pro možnost připojit další efektové reprosoustavy a rozšířit tak svou sestavu na 5.1kanálovou.
Všechny sestavy se soustředí na to, aby byly v místnosti ozdobou, nikoliv překážkou, mnohé sestavy lze považovat vyloženě za designové (Philips, Samsung, Sony). Na úsporu místa hledí i možnost zavěsit přední reprosoustavy na zeď (často po odšroubování stojánků, na kterých jinak obvykle spočívají), někdy se dá na zeď zavěsit i základní jednotka, která je například u modelů Philips a Sony navíc odlehčena o zesilovače, jež jsou přesunuty do subwooferu a teprve z něj vedou audiovýstupy k reprosoustavám.

Zajímá vás tuner?
Všechny receivery/přehrávače jsou dnes vybaveny FM tunerem, výjimečně umějí přijímat i v pásmu AM (Philips HTS6600), ale rozhodně to nepovažujeme za kritérium, které dnes hýbe srdcem zákazníka - tuner je dnes už běžnou součástí i budíků… Příjmové kvality (plus citlivost a selektivita) jsou u testovaných sestav vesměs na velmi slušné úrovni a rozdíly jsou pod rozlišovací hranicí, která by mohla ovlivnit úspěch přístroje v testu.
Obdobně je na tom vybavenost RDS - u sestav all-in-one (bez ohledu na počet kanálů) se zrovna na tuto funkci moc nehraje. RDS je jistě skvělým doplňkem, ale ruku na srdce: kromě autorádií, od kterých očekáváme zprostředkování aktuálních informací týkajících se situace na cestách, zajímá vás doma něco jiného, než to, že jste si opravdu naladili Impuls, Frekvenci 1, Vltavu, Country, Classic či Radio Jerevan? Zdá se nám proto logické, že když už sestavy disponují RDS (a to jsou všechny testované modely až na oba Samsungy), pak zobrazí většinou jen název stanice; nadstandardní možnosti nabízí jen Panasonic (PS, PTY a FREQ) a Sharp (PTYI, TA a TP).
Zajímavější je počet paměťových míst v pásmu FM. V ČR je nejspíš optimálním počtem předvoleb něco mezi 20 a 30, což odpovídá počtu dostupných stanic v tomto pásmu. A faktu, že spousta lidí touží mít ze sběratelského pudu v předvolbách i stanice, které v praxi nikdy nebude poslouchat: průměrně nás zajímá nanejvýš 10 stanic „na střídačku“ a zhruba pět dalších „jako výjimečné zpestření“, zbytek je v paměti zbytečně. Považujeme proto systémy s 15 paměťmi za postačující a se 30 za velkorysé. V našem testu jsou postačující všichni, velkorysost nabízí Panasonic se 30 paměťmi a mimořádnou nabídku má Philips HTS6600 se 40 předvolbami v pásmu FM a 20 v pásmu AM (viz tabulka).

DOMÁCÍ KINA 2.1

Orientační cena: 11 995 Kč
Panasonic jako jeden z mála zvolil tradicionalisticky střízlivý design s plechovým šasi kvádrovitého vzhledu (až na zkosené hrany). Snad aby přece jen bylo obětováno bůžkům moderního designu, zakrývá přední panel s šuplíkovou mechanikou skleněný kryt. Ve vypnutém stavu chrání čelo přístroje, za provozu se jeví trochu nepraktickým.
Ovladač nehýří množstvím tlačítek, díky tomu je velmi přehledný a zorientujete se v něm rychleji než u konkurenčních „infračervených bouchaček“. Zahrnuje i televizní sekci - po zadání kódu umí ovladač vypnout/zapnout TV různých značek, HDMI nechybí ani „přímá linka na Vieru“. Kromě HDMI lze videosignál vést k TV i pomocí komponentního výstupu YPbPr a přes scart (kabely scart ani HDMI nejsou ve výbavě). Mezi audiovstupy nechybí speciální pro kolébku SH-PD-10, umožňující připojit, ovládat a dobíjet iPod.
Disky se vkládají na „vypláznutý jazyk“ šuplíku, připomínajícího svou křehkostí transporty u notebooků. Nadstandardně si poradí i s DVD-RAM a DVD-A. Třípásmové reprosoustavy (po odšroubování stojanů je lze instalovat na stěnu) s pérovými svorkami (skousnou jen velmi tenké „šňůrky“) předvedly nadprůměrný výkon, Dolby Virtual Speaker vytvoří věrohodný akustický prostor - v zimní zahradě u „killbillů“ řinčely meče a křupal sníh věru (či raději vieru?) přesvědčivě, dřevěné vahadlo klapalo jedna báseň, avšak bez možnosti lokalizovat jeho polohu. Vytknout lze jen nedostatky při stereoposlechu: vykreslit jednotlivé nástroje u velmi náročné barokní hudby Charpentiera je zkrátka těžké, vokál byl lehce zastřený, podobná váhavost se projeví i u Braniborských koncertů J. S. Bacha. Zdá se, že vybíravý Panasonic si zrovna nepotrpí na klasiku.

Proč si ho koupit?
Pokud raději než množství ekvalizací dáte přednost spolehlivé univerzální sestavě, kterou budete prohánět především filmy z DVD a jen okrajově ji přimějete k soustředěnému poslechu stereofonních CD, pak vsaďte na Panasonika, odvděčí se prvotřídním obrazem.



Orientační cena: 11 990 Kč
Zbrusu novou sestavu Philips lze (až na hřmotný aktivní subwoofer) komplet zavěsit na zeď. K odvážnému designu přidává výrobce i parádičku při zavírání kulatých dvířek mechaniky - ta sama o sobě připomíná elegantní plotýnku moderních sklokeramických sporáků, a když při vkládání disku spatříte tanec otvírání/zavírání, citlivější duše jistě pocítí blaho a odhodlání odpustit přístroji i nějakou tu případnou nedokonalost.
Jenže ouha, najít chybu je opravdu takřka nemožné, po prozkoumání dálkového ovladače s praktickým čtyřsměrovým kruhem s potvrzujícím OK uprostřed je snadné nastavit televizor (lze vybrat ze všech typů propojení včetně HDMI + Easy Linky/CEC) a sledovat vysoce kvalitní obraz doprovázený případnými korektními titulky. Philips při upscalingu nemá tendenci obraz přenést analytičtěji, ale naopak jakoby zametal stopy nedokonalostí nižšího rozlišení. Když se v Pánu prstenů poroučí mrtvola v brnění do studny, vizuální pohled do temné hlubiny nepřipomíná jen hadr pod mikroskopem. Avšak i řinčení zbroje a následné ponuré bubny znějí úchvatně, a to i s vypnutým zvukem subwooferu (v němž se skrývají i zesilovače pro audio) - speciální technologie Ambisound dělá divy i přes poměrně malé bedýnky, dokonce ani nepotírá lokalizaci jednotlivých prvků obrazu - není náhodou, že pouze Philips vyžaduje při instalaci nastavení zvukových parametrů surroundového poslechu podobně jako je tomu u sestav 5.1 (ostatně on má i pět samostatných kanálů, akorát že jsou vyústěny jen do dvou reprobedýnek). O to zvědavěji jsme nasadili těžký kalibr v podobě Charpentiera a Bacha - Philips obstál na jedničku, na druhé straně se nezadýchal ani při ostrém tempu Iggyho Popa, a tak jediný háček (nepočítáme-li loudavost při načítání dat a plnění rozkazů) byl v tom, že jako jediný kousek v testu nepřečte všechny typy USB (podle vyjádření výrobce čte jen formát FAT 16/32 tabulka, nikoliv NTFS - ukažte mi zákazníka, který tohle sleduje…). Nám přečetl tři klíčenky z pěti.

Proč si ho koupit?
Philips dodal velmi vyspělý, všestranně výborný přístroj, který si získá vaše srdce, sluch i zrak a překvapí vyspělostí prostorové simulace zvuku, stejně jako suverénním výkonem při stereofonním poslechu.



Orientační cena: 16 990 Kč
I dražší designový systém od Philipse se na první pohled blýskne černým naleštěným zrcadlem zdobícím jak hlavní jednotku, tak i horní stěnu subwooferu, který je jinak takřka stejný jako u modelu HTS 6515 (liší se na první pohled a nejspíš i pohledy dalšími jen tou leštěnou horní deskou). Subwoofer opět bere na sebe funkci zesilovače i s audiovýstupy na zadní stěně, kde je též umístěn otvor bassreflexu a ventilátor. Obdélníková dvířka mechaniky se tentokrát otevírají do strany a CD se nasadí přímo do transportu. Tenký komponent se dá snadno zavěsit na zeď a kabeláž pro video (všechny typy konektorů včetně HDMI) schovat pod kryt na zadní stěně.
Pověsit se dají i poměrně velké reprosoustavy, které opět po nastavení pomocí tlačítka Setup slibují požitek s firemní verzí prostorového zvuku Ambisound, který nás překvapil hlavně svou schopností poměrně přesné lokalizace zvuku (od virtuálních surroundů, ausgerechnet s předponou „ambi-“, lze totiž očekávat spíše homogenní zvuk rozptýlený všude v prostoru), nicméně vodou řízené dřevěné vahadlo tleskající z pravého koutu obrazovky bitce samurajek na sněhu nás utvrdilo o zvukových kvalitách Philipsova zvukového systému. V režimu stereo prošel bez problémů jak Bruce Springsteen, tak Iggy Pop, u Braniborských koncertů se však ukázalo, že při reprodukci skladeb pracujících v celé šíři spektra ztrácí zvuk občas glanc a neutáhne basy. Na druhé straně větší výkon reprosoustav slibuje kvalitní pokrytí i větší místnosti. Obrazový výstup je naprosto v pohodě, dopad upscalingu na standardní zdroj videosignálu je příznivý.
Také Philips HTS 6600 načte všechny běžné formy komprimovaného zvuku i videa. Podobně jako u jiných modelů, při vložení disku či USB s multimediálními daty se zobrazí stromová strukturu a názvy souborů, které zmiňujeme proto, že nefunguje česká diakritika (titulky filmů jsou však v pořádku).

Proč si ho koupit?
Všestranný komplet pro tříkanálové domácí kino nabízí úsporné a elegantní řešení vhodné i pro větší interiér, který vyplní překvapivě přesným virtuálně prostorovým zvukem.



Orientační cena: 9 990 Kč
Menší z obou zástupců stáje Samsung ctí tradiční barvy, a nejenom to z něj dělá černého koně celého testu. Čelní panel hlavní jednotky nenabízí žádný ovládací prvek a lesk obdélníkové plochy se zaoblenými hranami „ruší“ jen firemní logo. Dotyková tlačítka, skrytá za horní hranou, představují „embosované“, reliéfní ikonky. Stačí letmý dotek a přístroj okamžitě reaguje (což možná není úplně nejpraktičtější v případě umístění spínače Off/Standby, který je snad až příliš blízko víčka ukrývajícího sluchátkový výstup a zdířku USB - ale to spraví cvik). DVD/CD se do štěrbinové mechaniky (která umí vstřebat i 8cm DVD) vkládají shora. Zadní panel je osazen blbuvzdorně rozlišenými firemními konektory, komponentními výstupy, koaxiální zdířkou a HDMI výstupem.
S USB flashkou pracuje rychle a ochotně. Okamžitě po zasunutí začíná přehrávat první nalezenou skladbu a zobrazí první jpegový obrázek v pořadí. Se skladbami ve formátu MP3 si poradí napříč bitraty, bez problémů zvládne i WMA. S dalšími formáty je to trošku střídavě oblačno. DivX i Xvid načte i s českými titulky, MPEG umí, ale pouze bez titulků a VOB pro změnu pouze obrázek bez zvuku.
Co se obrazu týká, vede si velmi dobře. Menší problémy má s podáním jednolitých temných ploch (temná zákoutí pódia na Springsteenově živáku, pohled do hlubiny studny v dolech Morie), ale jinak patří mezi premianty testu.
Největším překvapením je filmový zvuk. Snímek Kill Bill reprodukuje věrně, se všemi náležitostmi a výbornou lokalizací. Bubny z hlubin Mlžných hor znějí děsivě. Ve stereu je trošku vybíravější: vypalovačky typu Lust for Life Iggyho Popa zvládá levou zadní, dobře si poradil se záludnostmi úvodní části Charpentierova Te Deum (trubky jsou brilantní a barytonové sólo snese přísná měřítka). Ale Bachův 3. Braniborský basuje až příliš, stejně tak dialog kytar Václavka a Ostřanského. Škoda, že v některých případech nelze subwoofer úplně vyřadit.

Proč si ho koupit?
Černočerný elegán se sympatickými a statečně se držícími satelitky. Výborný doplněk k firemním plackám, se kterými si bude nadmíru rozumět díky technologii AnyNet+, ale i dalším chic HD televizorům jiných značek, které přísahají na klavírní čerň.




Orientační cena: 12 990 Kč
Větší z bratrů Samsungů upoutá na první pohled respekt budícími reprosoustavami, které lze dle libosti umístit jak na zem, tak i „do regálu“, a hlavní jednotkou, jež může na polici nejen stát nebo ležet na zádech, ale výrobce myslel i na ty fajnšmekry, kteří se domnívají, že ideálním místem pro umístění domácího kina je zeď obýváku. Proti gustu… Chytrý stroj počítá se všemi variantami a vestibulární systém displeje spolehlivě rozpozná polohu kina a podle toho orientuje zobrazovaný text. Čelní panel v klavírní černi je osazený rychle a spolehlivě fungujícími „embosovanými“ ikonkami, slot štěrbinové mechaniky (opět schopné přijmout 8cm disk) je umístěn na horní hraně. Zadní (respektive spodní) panel má hluboké vybrání, do kterého jsou uloženy zdířky firemních reprokonektorů, komponentní výstupy, koaxiální zdířka a HDMI výstup. Na levém boku je k dispozici nenápadné víčko ukrývající USB zdířku a sluchátkový výstup.
S USB flashkou naváže okamžitě bezproblémovou spolupráci, bez pobízení spustí slide show a začne reprodukovat první skladbu na ráně. MP3 napříč bitraty jsou samozřejmostí, stejně tak DivX (a dokonce i Xvid) s česky korektními titulky.
Obrazová složka nastavuje dvojí tvář: „bezproblémové“ scény reprodukuje spolehlivě, poněkud ztrácí dech v exponovaných scénách (podzemní prostory Morie). Stejně tak náladový je i po hudební stránce. Filmový zvuk i hudba mu nečiní problém, lokalizace je vzorná. V režimu stereo je vybíravý podobně jako brácha, ale má jiný vkus: Lust for Life je poněkud víc lo-finež Iggy Pop a David Bowie zamýšleli, Charpentier se ve výškách tolik neblýská, ale špičková (SBM) nahrávka Braniborských koncertů mu vyloženě šmakuje a volá po opakované reprodukci.

Proč si ho koupit?
Elegantní doplněk nejen k firemním plackám (ty láká ke spolupráci funkcí AnyNet+). Pokud vyberete bedýnkám jejich oblíbenou muziku, budou nejen hezky vypadat. Někdo nejvíce ocení variabilitu umístění hlavní jednotky.



Orientační cena: 15 990 Kč
Na poslední chvíli k nám dorazil Sharp, d a zprvu se zdálo, že všem vytře zrak. Design v je rozhodně moderní, přece však vycházející sign přec extravagantních zející spíš z tradičních než ext tvarů, po zapnutí láká chladnou elegancí chlad i modré světlo obklopující kolečko hlasitosti. kole Zvláštní zmínku si zaslouží reprosoustavy -rep jsou lehké a z plastu, ale po montáži (dodávají mo se každá ve dvou částech) máte v pokoji jí štíhlé podlahovky se čtyřmi reproduktory ve re výši uší sedícího posluchače. Byli jsme proto B především zvědavi, jak zvládno zvládnou náročné pasáže stereofonní hudby, a bez napínání přiznáme, sáže na že si v ničem nezadaly s vítězem testu: me, v Charpentiera přijaly, jak kdyby to byl rodný SHARPentier, Bacha se rozhodně nelekly a se stejnou suverenitou si neklekly ani před dalšími hudební žánry.
Výborný byl i přednes filmového doprovodu, O-Ren Ishi s Černou Mambou na bílém sněhu byly tak hmatatelné a klapot dřeva i při virtuálně surroundovém režimu natolik přesvědčivě lokalizovaný, že zvuk dokonale prohluboval zážitek z obrazu, který, pravda, Sharp neumí přehrát ve Full HD kvalitě, neb rozlišení 1080 zvládá jen prokládaně (1080i) a s neprokládaným obrazem končí na hodnotě 720p. Při přehrávání běžných DVD to však stačí na velmi dobrý zážitek.
Sharp čte z USB jen hudbu a obrázky (podobně je na tom ještě Sony), menu zobrazuje názvy do osmi znaků a bez češtiny (české titulky ve všech videoformátech jsou už korektní).
Procházení nabídkou pomocí DO je poměrně jednoduché, ale zdvojené funkce u některých tlačítek jsou občas pro zlost (stejné tlačítko pro skok o skladbu a zrychlené převíjení, lišící se jen dobou stisku, to vše obklopeno stejně drobnými nenápadnými tlačítky pro zpomalené a normální přehrávání a popsané drobnými, v šeru ne moc viditelnými písmenky rozhodně nevypovídají o designérské invenci). Z televizorů se dají ovládat přes HDMI jen modely stejné značky.

Proč si ho koupit?
Sharp sice nevstoupil na obrazový Olymp Full HD rozlišení a projevuje jisté těžkopádnosti v obsluze, vyvažuje to však skvělými zvukovými vlastnostmi zejména ve stereu - hledáte-li sestavu vhodnou pro CD diskotéku, neváhejte, jako bonus získáte karaoke se dvěma mikrofonními vstupy.



Orientační cena: 11 990 Kč
Jeden by měl skoro strach pustit satelitky tohoto systému do přímého souboje s ostatními v testu, ale jak nás učí (nejen) východní moudrost: na velikosti nezáleží. Ty bedýnky si totiž vedou až překvapivě dobře. Ale pěkně popořádku. Čelní stěnu designového kina kryje průhledný plast s dolní hliníkovou lištou (z pravé umělé hmoty), osázenou tenkými tlačítky funkcí. Štěrbinu mechaniky hledejte na pravoboku (náš testovaný kus měl asi trošku slabší žaludek, neboť jeho dávicí efekt v některých případech vyvrhl disk až na stůl). Zadní panel ukrývá pod krytkou konektorové pole, které kromě v této kategorii obvyklých funkcí nabízí firemní DM port, k němuž můžete připojit řadu přenosných zařízení, mobilních telefonů, ale třeba i Apple iPod.
Vychytávkou je přídavná krytka, kterou skryjete klubko kabelů, takže pohled na plně zapojený zadní panel nemusí připomínat proslulé sousoší Láokoóna a jeho synů zápasících s hady.
Při přehrávání audia a fotografií z pálenek vykazuje poněkud nepříjemnou svéhlavost. Nemá rád, pokud se na jediném disku objeví fotografie v JPEG, skladby v MP3 a filmy ve formátu DivX. V takovém případě je ochoten načítat pouze posledně jmenovaný formát. A z USB klíčenky načte pouze fotky v JPEG a MP3, DivX a Xvid chroustá jenom z disku. Při vložení placky do stroje má tendenci automaticky načíst nejvyšší možné rozlišení, tj. 1080p.
Obraz patří mezi nejlepší v testu, a pokud má někdo rád sázky na absolutní jistotu, nechť tomuto kinu za partnerku vybere firemní LCD Bravia. A filmový zvuk v ničem nezaostává. Mortal combat s O-Ren Ishii je excelentní, umístění vahadla v zimní zahradě lze přesně určit. I v potemnělých zákoutích dublinského podia, na kterém řádí Springsteen a Sessions Band, lze rozeznat jednotlivé detaily. Jednu z nejtěžších disciplín, kterou jsme kinům v testu připravili, a sice rychlý nájezd kamery do studny v dolech Morie, Sony zvládl s přehledem a pochválit musíme i patřičně děsivé bubny z hlubin. Sony je ovšem „všežravec“ i ve stereu, kde zvládá bez zakuckání všechny žánry. Zvuku pomáhá firemní funkce S-Master.

Proč si ho koupit?
Systém kategorie „sub utraque specie“: umí jak film, tak i stereo. Dobře vypadá, slušet mu bude firemní LCD, ale kamarádit se bude třeba i s Vierkou od sousedů.

JAK JSME TESTOVALI
Zvukové vlastnosti sestav jsme zkoumali v menším a zaplněném prostoru. Sledovali jsme referenční LCD televizor Sony KDL-46X3500 (Full HD, 117 cm) připojený přes HDMI vstup.
Přehrávali jsme vybrané scény z DVD Kill Bill I., Pán prstenů: Společenstvo prstenu a koncert Bruce Springsteena Live in Dublin. O poslech ve stereu se postarali Iggy Pop (Lust for Life, Virgin America), Marc-Antoine Charpentier (Te Deum, Erato), J. S. Bach (Braniborské koncerty, Seon) a Václavek-Ostřanský-Jelínková: Domácí lékař (Indies). Kromě toho jsme přehrávali z USB i disků DVDR (i DVD+R DL) řadu multimediálních dat v různých typech formátů a kompresí (např. MP3, WMA, JPEG, DviX/české titulky, Xvid/české titulky) a referenčně vyslechli i zhlédli demodisk THX s ukázkami pro domácí kino.

tabulka v pdf

JAK SE U NÁS PRODÁVÁ DOMÁCÍ KINO
Prodeje domácího kina v posledních letech na českém trhu klesají. Dle výzkumů GfK Praha, oddělení Retail and Technology, došlo za první třetinu letošního roku v porovnání se stejným obdobím loňského roku k poklesu prodejů domácího kina o 21 %. Hodnota prodeje celé této skupiny poklesla zhruba ve stejném rozsahu jako objem prodeje.
Dosud nejběžnější konfigurací domácího kina je sestava 5 reprosoustav + 1 subwoofer. Podíl tohoto segmentu za letošní třetinu roku činil 79 % z celkového objemu prodeje domácího kina, zatímco ve stejném období loňského roku dosáhly prodeje této sestavy 88 %.
Na trhu ovšem výrazně vzrostl zájem o dvoukanálové systémy domácího kina, jejichž podíl na objemu činil v letošní třetině roku 16 %. Tento typ systémů v hodnotě meziročně narostl o 76 % při současném poklesu průměrné ceny takřka o 30 procent. Hodnotový nárůst zaznamenal také systém dvě reprosoustavy + subwoofer. Podíl tohoto segmentu dosáhl za letošní čtyři měsíce 5 % v objemu a 7 % v hodnotovém vyjádření. Hodnota prodeje této podskupiny meziročně vzrostla o 4 %.
Za koupí domácího kina směřovali v první třetině letošního roku spotřebitelé převážně do elektroprodejen, kde se uskutečnilo 72 % prodejů. Zbývající část prodejů proběhla v nespecializovaných prodejnách a představovala zhruba pětinu obratu s domácím kinem.
U této komodity volí spotřebitelé stále častěji možnost nákupu přes internet. Podíl internetových prodejů činí za období od ledna do dubna letošního roku 14 %. Meziročně zaznamenal prodej prostřednictvím internetu přibližně pětinový nárůst v objemu a o 26 % narostl v obratovém vyjádření.

Zdroj: GfK Praha Retail and Technology, Luboš Drhovský, Senior Research Specialist

Zajímavé jsou i výsledky průzkumu evropského trhu, které zveřejnil Sharp
Během roku 2007 bylo možno také v Evropě sledovat stoupající zájem o domácí kina v konfiguraci 2.1 - a naopak klesající zájem o kina 5.1, která však dosud tvoří v rámci sestav domácího kina dominantní komoditu. Prodeje sestav 2.1 se v meziročním porovnání zvýšily o čtyři procenta právě na úkor kin 5.1. Jde o setrvalý trend - v posledním zkoumaném měsíci, v prosinci 2007, dosáhla dvou či tříkanálová domácí kina rekordních 41 procent podílu na trhu a pětikanálová kina také rekordních - byť z hlediska poklesu - 55 procent. Za pozornost rozhodně pak stojí i trvalý nezájem o více než 5.1 kanálová kina, která balancují na hranici dvou procent.

Zdroj: Sharp

Testu domácích kin all-in-one jsme se naposledy věnovali v S&V 5/08, kde se představily převážně sestavy v konfiguraci 5.1. Pokud vás zajímají výsledky našich testů, avšak nemáte příslušné číslo časopisu, můžete si je objednat prostřednictvím bezplatné telefonní linky 800 700 777 nebo e-mailem na adrese predplatne@predplatne.cz .