GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



Dynamický čistý zvuk: Monitor Audio RS1 & RS8
audio + video / high fidelity 16.3.2007 Martin Dittmann

Zvuk svou čistotou a charakterem podobný Sonusům či Castlům, ale citelně dynamičtější... Správně dlouhý rodokmen a tradice... Precizní a opravdu krásné provedení... sice klasicky vypadající, ale komorní klasika jako žánr je přesně to, co tyhle soustavy hrát nechtějí. Toto jsou dynamické bedny, které excelují právě tam, kde výše uvedené značky (v jejich cenové kategorii) poněkud ztrácejí. Takže co jsou vlastně zač?


Vzpomínám si na své úplně první setkání s reproduktory Monitor Audio. Bylo sice zprostředkováno pouze prostřednictvím fotografie, ale ta byla zato krásně barevná a v časopise Hifi News zobrazovala přes celou stránku moc pěkný sloupek. Už na tehdejší dobu nezvykle štíhlý, odýhován červeno-hnědým dřevem s výraznou kresbou. Byl jsem tehdy o téměř patnáct let mladší a pojem palisandr, alias santos rosewood patřil v mém podvědomí do nedosažitelně vzdálené říše pohádkových povrchových úprav, což se mi záhy potvrdilo bolestným objevením ceny těchto skvostů. Šest set anglických liber! Tato částka přestavovala tehdy ztělesnění celého vysněného systému a následná realita porevoluční doby se i přes neokapitalistické možnosti stále bolestně promítala do mého hifi rozpočtu. Monitor Audia byly zkrátka stále podstatně dražší, než většina ostatních anglických značek a do mého pokojíku se tedy opět dostaly pouze v tištěné formě. Jejich často listovaná elegantní brožura na nočním stolku sice poněkud hořce kontrastovala s čerstvě koupenými Missiony, avšak na to, že ty stály sotva polovičku toho, co bych musel dát za Monitor Audia, musím i dnes před nimi smeknout a nad imitací dřeva zavřít obě oči.

Pro doplnění mých pocitů panické lásky nezaujatou statistikou je třeba uvést, že firma Monitor Audio vznikla již v sedmdesátých letech a průlomový model 852 představoval ztělesnění jejich tehdejší filozofie, která se do dnešních dnů ani o trochu nezměnila. Tedy to, že reproduktorová soustava má být pokud možno kompaktní (pokud chceme více basů, udělejme z malého monitoru vysoký, ale štíhlý sloupek, jehož čelní stěna má být však nadále co nejužší!) a z důvodu neproblematického zatížení pro zesilovač má zůstat pokud možno dvoupásmová. Použití více basových reproduktorů se má realizovat v několika rozdílně velkých komorách, čímž každý z nich pracuje s jiným objemem a výhybka zůstává nadále příkladně jednoduchá. Citlivost se musí pohybovat kolem magického čísla 90 dB, anebo raději nad ním. Reprodukci tato fakta musí jen svědčit a vysoce kvalitní měniče a komponenty výhybky tuto správně zvolenou cestu mohou jen podpořit.

Tuhost skříně je již předprogramována kompaktním tvarem a případné minimální rezonance bočních stěn výrobce nadále eliminuje systémem výztuh. Současná paleta firmy svědčí o určité dravosti a chuti nevynechat žádný cenový segment bez povšimnutí - kdo chce holt dnes přežít, nesmí opomíjet žádnou oblast trhu a například jejich (dříve také výhradně audiofilní) rival B&W je ostatně dnes šíří svého výrobního programu také úplně jinde, než v sedmdesátých letech. Vynecháme-li řadu Radius, která je určena do „life stylového“ bydlení a několik reproduktorů, určených pro vestavbu do zdí, tak nám zůstanou tři základní, takzvané „olympijské“ řady. Bronzová, stříbrná a zlatá. V každé z nich se nachází jeden (v bronzové dva) kompaktní model, dva (ve stříbrné tři) sloupky a centrální reproduktory, doplňující spolu se subwooferem případný set pro domácí kino. Řada Bronze je tradičním sběratelem ocenění za vyjímečný poměr kvalita-cena a od původní filozofie představuje jistý kompromis v povrchové úpravě. Namísto nádherných pravých dřevěných dýh zde najdeme imitaci, i když ve formě tzv. COVA materiálu, tedy fólie, kterou lze jen těžko rozeznat od pravého dřeva. Barevná provedení se zde z ekonomických důvodů omezují na černou, ořech a třešeň. Zájemcům o velmi solidní reprodukci za skutečně dostupný obnos bych doporučil (zde na základě informací z britského tisku, sám jsem slyšel jejich výtečného předchůdce...) nové typy BR2 (větší ze dvou kompaktních monitorů) spolu se sloupkem BR5.

Série Silver už představuje ztělesnění původní filozofie firmy ve formě dýh z pravého dřeva, skutečně precizního zpracování a měničů využívajících ty nejpokrokovější technologie. Paleta modelů je zde bohatší o kompaktní sloupek, který bude patřit výhradně do menších interiérů. Na rozdíl od tehdejších nadprůměrných cen se zde setkáváme s překvapivě přátelskou cenovou politikou, která může budit až jistou formu nedůvěry. Po bližším prozkoumání nabídky se však ukáže, proč jsou tyto modely i přes znatelnou převahu v technologii měničů dokonce cenově níže, než obdobné typy jejich nepřímého konkurenta Castle. Růžové dřevo není pravý palisandr, ale pouze palisandr připomínající barvou dokonale nasycenou dýhu... ovšem žádné úšklebky tady nejsou na místě, vypadá to naštěstí skvěle a ostatně konkurenční B&W nepotahuje slavnou řadu 800 až do modelu 801 ničím jiným. Navíc se firma opět vyhýbá komplikacím s výrobou široké řady povrchových úprav omezením na pouhých pět druhů (zatímco - pokud se dobře pamatuji - zmiňovaný Castle jich nabízí deset). Nabídka však zahrnuje ty nejžádanější dýhy: ořech, třešeň, dub, zmíněné růžové dřevo a pro subwoofer a satelitní boxy i moderně působící stříbrný lak. Pravý palisandr samozřejmě nezmizel z nabídky firmy a najdeme ho v jejich referenční řadě, která nemůže být samozřejmě nazvaná jinak, než Gold. Zde se už na dýhách nijak nešetří, tím méně pak na technologii a zpracování (do jisté míry překvapivý zůstává stále fakt, že i přes zmíněnou materiálovou velkorysost nestojí ani jejich vlajková loď, dva a půl pásmový majestátní sloup GS60, víc než devadesát tisíc korun). Mimořádně kvalitní povrchová úprava v (opět) pravých dřevěných dýhách (teď už pravý palisandr, třešeň, ořech a dub) doplňuje černý klavírní lak a stříbrný lak s vysokým leskem. Tolik tedy o Monitorech obecně.


Na první setkání v domácích podmínkách jsem obdržel dva slibně vypadající „Silver“ modely. Nejdostupnější kompaktní RS1 a z úplně opačného konce stříbrné nabídky sloup(ek) RS8. První dojem „out of the box“ byl pro mě víceméně velkým překvapením: obě reprosoustavy totiž působí tak solidním a exkluzivním dojmem, že jsem okamžitě znovu bedlivě prozkoumával jejich označení a jejich patřičnou kolonku v ceníku. Povrchová úprava se klidně může srovnávat s luxusním zpracováním Castlů (a filigránní zaoblení rohů dokonce standard Castlů maličko převyšují). Membrány měničů jsou z extrémně nepoddajné a zároveň lehké magnéziové slitiny potažené keramikou a stříbřitě kovový materiál okruží reproduktorů a basreflexového vyústění se opakuje vzadu na biwiringovém terminálu. RS8 je dole opatřen velmi solidně působící kovovou základnou s nastavitelnými hroty, čímž elegantní sloupek získá vyrovnaně působící majestátnost. Další technické parametry si čtenář jistě přečte na stránkách výrobce www.monitoraudio.co.uk  (kde si může stáhnout i brožuru), takže zbytečně opisovat a rozebírat tabulku specifikací tentokráte nebudu a přejdeme rovnou k poslechu.

Nejprve jsem zapojil menší RS1. A protože pro malé kompaktní soustavy mám svým způsobem slabost, nedalo mi neudělat malé srovnání.Od kolegy-audiofila jsem vypůjčil Sonus faber Concertino Domus a od kamaráda osvědčené Castle Richmond 3i. Zesilovač jsem přitom použil asi sedm let starý Densen, který tehdy stál asi třicet tisíc korun (což je v tomto případě určitě adekvátnější elektronika, než můj McIntosh). První a okamžitý dojem byl ten, že Monitor Audia jsou v reprodukci podstatně dynamičtější, než mírumilovnější Richmond 3i, zvukově dokonce i mírně otevřenější než Sonus faber a spíš se svým charakterem blíží větším bednám. Famózní jemnosti zdrženlivých výšek Sounusů sice nedosahují, ale o protikladu, tedy o tzv. francouzské ostrosti se také nedá mluvit. O Monitor Audiu se všeobecně mluví jako o značce, která má extrémně přesný timing a hlavně, že jsou vždy na svou velikost velmi přesvědčivé na basech... Což už nyní chápu víc než dobře, protože v tomto směru jsou malé RS1 téměř nedostižné. Tam, kde jsem musel u Richmondu odpouštět jistou slabost, ospravedlňovanou velikostí skříňky (přestože i tam jsou basy na její velikost skvělé), tak zde se konkurent předvedl v plné parádě. Přesné, ale nezahuhlané a správně suché basy nechávají v posluchači dojem poslechu solidního sloupku. Jasné, ale stále „neuřvané“ středy s detailními výškami tak získávají patřičný protipól a zanechávají velmi pozitivní celkový dojem z poslechu. Mé původní přesvědčení, že kompaktní monitor se hodí spíš na reprodukci menších těles klasiky či jazzu a hlasitému rocku by se měl spíš vyhnout, se zde do jisté míry konfrontovalo s opakem. Přestože fyzika ošálit nelze a zázraky neumí ani Monitor Audio, tento malý box nemusí rozhodně hledat útočiště pouze v panelákových pokojících, ale „uhraje“ s přehledem i relativně větší místnosti.

Přechodem na poslech velkého (90cm vysokého) sloupu RS8 se zmiňovaný dynamický a basový charakter této značky potvrdil a to bohužel do té míry, že se v mé původní „poslechovce" o  asi 22 čtverečních metrech tento model téměř nedal poslouchat. Objem spodních kmitočtů, i když údajně pevných a suchých, byl tak velký, že by se o seriózním poslechovém testu opravdu nedalo mluvit... Při této příležitosti mě tak napadá, jak vůbec mohou někteří netopýřím sluchem obdaření „testeři“ psát o poslechu v jejich domácích podmínkách tak široké škály reprosoustav a pak jim udělovat verdikty, když i ta nejpodařeněji zatlumená místnost má pevně definované rozměry a těm frekvenčně odpovídá jen minoritní část na trhu se nacházejících reprosoustav? Abych se tomu vyhnul, nechal jsem si nejprve doporučit u výrobce velikost místnosti a po překvapující informaci, že eres osmičky patří do prostor o výměře od 35 do 70(!) metrů čtverečních, jsem soustavy přesunul do obýváku, který naštěstí splňuje doporučený standard.

Zde se mi skutečně potvrdilo, jak rozdílné vlivy mají poslechové prostory na přednes různě velkých soustav. Problémové dítko se zde uklidnilo jako po zdařilém zásahu školního psychologa a původní neúnosný objem basů se dostal do absolutní rovnováhy se zbytkem frekvenčního spektra. Překvapilo mě, že tak štíhlá a v tomto velkém pokoji subtilně působící bedna dokáže hravě vyplnit, zdánlivě (oproti původním 22m) tak obrovský prostor a neztrácí přitom suverenitu ve spodních kmitočtech. Díky velice příznivé citlivosti a impedančním průběhu tohoto modelu navíc vůbec není potřeba žádný nadprůměrně výkonný zesilovač, Densen jsem nikterak „nevytáčel“ a hlasitost i v takto velké místnosti byla přesvědčivá. Dalším bonbónkem pro mě bylo závěrečné přepojení zesilovače na McIntoshe. To, že reprodukce získala zejména ještě větší barevnost středů a měkkost výšek, svědčí nejen o kvalitě zesilovače, ale i o dalším potencionálu Monitorů.

V cenové kategorii (tj. do čtyřiceti tisíc korun) opravdu nebude příliš soustav, které by dokázaly vykouzlit podobné umění ve velkých prostorách, jako jsou testované RS8. Dokonce si troufám tvrdit, že při sestavě domácího kina bych asi zapomněl na subwoofer a ušetřený obnos nejspíš věnoval na něco smysluplnějšího. Navíc ve velkých místnostech nepůsobí RS8 nijak opticky rušivě, což se o většině ostatních, basově potentních reproduktorů, nedá zrovna moc tvrdit. Povrchová úprava v dýhách z pravého dřeva je skutečně na prvotřídní úrovni a jednoduše řečeno, s takto dobře hrajícím, kvalitně zpracovaným a navíc i skutečně dobře vypadajícím sloupkem se asi hned tak nesetkáte.

Znamená to, že je Monitor Audio zázrak a nebo se přehnaně neúměrně "rozplývám"? No, řekněme si to takhle... Tak jako neexistuje perpetuum mobile, tak bohužel neexistují ani zázraky v hifi (pokud by tomu tak bylo, tak by měly asi formu ušlechtilých Sonus faberů, které by hrály přesně tak, jako živí hudebníci a u prodejců by byly k vyzvednutí zdarma...). Pro mě je jen velkým překvapením, jak nízko jsou dnes schopni někteří výrobci s cenami dojít a hlavně co za ně umí nabídnout. Pokud bych měl být skutečně neskromný a hledat u RS8 (za těch pouhých 36 000 Kč) mouchy, tak bych si například přál, aby (jinak velmi technologicky a pokrokově vypadající) okruží měničů měla plochá, nezaoblená čela a byla zapuštěna do předního panelu, čímž by se z pěkné a štíhlé slečny stala celebrita. U menšího kompaktu působí tento fakt méně rušivě, neboť zakrývá převážnou část plochy ozvučnice a navíc se Monitor Audia bez úbytku na kvalitě mohou provozovat s neodejmutým předními kryty, čímž se tato maličkost stává stejně neviditelnou. Ale to je hledání záporů u skutečně dobrých výrobků, které by za svou cenu před deseti lety v redakci vzbudily hromadné nadšení. Není potřeba dodávat, že pro hifisty je tak dnes doba příznivější než kdy jindy - nikdy dříve jsme za své peníze prostě tolik muziky (a to doslova...) nedostali. Nezbývá, abyste se o tom přesvědčili na vlastní uši a na své tůře po hifistudiích si Monitory určitě neopomněli poslechnout, neboť skutečně není nad vlastní poslech (který žádný test nahradit nedokáže). Určitě ale máte mé slovo, že vyloženě zklamaný nemůže být nikdo z vás. R.Reina z amerického Stereophile po testu nových Monitorů řady Silver (konkrétně tuším, že šlo o "prostřední" model řady Silver - RS6) prohlásil, ze za celou svou dvacetiletou kariéru neslyšel žádný jiný audiokomponent, který by za dané peníze nabídl větší hodnotu a požitek z poslechu. A já se jen jedním dechem připojuji a souhlasně kývám hlavou. Tohle se fakt hodně povedlo.




Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
bodový průměr: 2.99     hodnotilo čtenářů: 1965     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
Komentáře k článku