GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



Velký test reproboxů Advance Acoustic UM 60
audio + video / high fidelity 18.10.2006 Redakce

Francouzská firma Advance Acoustic z Toulouse existuje už 25 let, převážnou dobu se zabývala prodejem hifi techniky, ovšem posledních deset let vyvíjí a vyrábí vlastní komponenty. Měla tedy dostatek času podrobně poznat nejen konkurenční produkty, ale též přání a zájmy kupujících. U nás byla dosud neznámá, představila se na letošní pražské výstavě High-End. Blíže poznat produkci nové značky je vždy lákavé, předem se neví, zda půjde o zajímavé věci či ne. O reproboxech Advance Acoustic jsem dosud v anglicky nebo německy psaných odborných časopisech nic nenašel, proto jsem si objednal jejich nejvyšší model a sám byl zvědavý, co předvede.


To, že produkce AA dosahuje nebývalého poměru vzhled+kvalita/cena, jsem věděl, firma na rozdíl od mnoha jiných nezastírá osvědčený model: vývoj a logistika doma, výroba v Číně. Výrobky Advance Acoustic vynikají příkladným zpracováním, celokovové skříně a masivní čelní panely sugerují alespoň dvojnásobnou cenu. Podobné platí i o reproboxech: ukázková povrchová úprava, bytelné skříně s vysokou hmotností spolehlivě zatlumí nebezpečné rezonance, zaoblené hrany potlačí nežádoucí „divoké“ odrazy, které u pravoúhlých skříní zhoršují lokalizaci a naruší homogenní podání prostoru nahrávek.

Výslednou kvalitu vždy určuje nejslabší článek: podle mne reproboxy, kterým přitom v posledních pěti letech vývoj nejen hodně pomohl k vyšší kvalitě, ale globalizace též silně stlačila jejich ceny. Rozhodně reproboxy starší cca 6 let nebudou vyrovnaným soupeřem současným boxům se stejnou cenou. Proto není špatná myšlenka – pro ty, kdo touží po dokonalejší reprodukci – začít uvažovat o výměně boxů, změna bude velmi pravděpodobně větší, než o nového přehrávače nebo zesilovače. Je chybou akceptovat předsudek, že i levné reproboxy vlastně docela dobře hrají, že kvalitní reprodukci stejně nepoznám. Také myšlenka „tolik peněz za bedny nedám, nejsem blázen!“ vás odradí nejen od připlacení za něco lepšího, ale především - a to je nejhorší - od hledání.

Přitom lze objevit reprosoustavy za ještě „zaplatitelné“ ceny a současně kvalitní reprodukcí. Stále se objevují nové, nám dosud neznámé firmy a občas příjemně překvapí. Platí to i o sloupových reprosoustavách UM 60? První dojem už při nakládání do auta signalizuje - pozor, tohle není obvyklé. Box s výškou těsně přes jeden metr váží 28 kilo! Po vybalení vidíte ukázkově vyrobenou skříň, vypadá jako pěkný kus nábytku, má málo společného s běžným kvádrem. Nejde jen o barevnou kombinaci hnědé a černé, jistě si všimnete zaoblených hran nejen na přední, ale i zadní stěně, kde je to z hlediska akustiky již nepodstatné. Nezvykle je řešená i čelní stěna: skládá se ze dvou pevně spojených desek, čímž se podstatně zvýší tloušťka ozvučnice, její pevnost a odolnost k rušivým rezonancím. Přitom skříň není složena z nějak ošizeného materiálu, jde o MDF potažený fólií imitující povrch dřeva. Zadní a přední stěna mají sílu 25 mm, bočnice (protože jde o větší plochu) 28 mm a druhá přední má 23 mm. Reproduktory jsou tedy ukotveny do MDF o síle 48 mm. Další tlumení rezonancí pomáhají potlačit tři vnitřní vodorovné příčky, pouze třetí odděluje prostor, zmenší vnitřní objem 10 cm od spodku.

Zkušební poklepání prozrazuje účinnost řešení. Čelní stěna nemá tvar obdélníku, vidíte postupné zužování: ve spodní části u vyústění subwooferu (průměr 6 cm) má šířku 19,7 cm, zhruba od 9/10 spodního reproduktoru se postupně zužuje až ke 14 cm nahoře. To znamená, že vysoké kmitočty se nemohou příliš snadno odrážet z větší plochy v okolí výškáče, částečně to platí i pro horní středobasový reproduktor. Právě odrazy z bezprostřední blízkosti (průměr zhruba 20 cm) jsou nebezpečné, neboť zhorší lokalizaci a naruší částečně i původní timing hudby. Jsou to známé věci, mnoho podobných řešení jistě znáte, ale asi ne v této cenové kategorii. Od výrobce dodané kovové spiky zvýší po zašroubování výšku boxu o dva centimetry, zvuku jejich použití pomůže.

Vzadu najdete solidní reproterminály pro bi-wiring včetně propojovacích plíšků. Terminály akceptují banánky, vidličky, možno připojit odizolované vodiče do průměru 4 mm. Hudbu z UM 60 vyzařují tři reproduktory, jde o tzv. 2 a ½ pásmovou konstrukci. Hluboké kmitočty mají na starosti dva reproduktory, spodní pracuje jen do 200 Hz, horní však až k frekvenci 3.000 Hz, kde přebírá úkoly 25 mm impregnovaná hedvábná kalota. Výškový reproduktor je mírně odlišný od sériové produkce: kalota nevystupuje ven, sedí jakoby v malé mělké misce. Jde o záměr, miska tvoří miniaturní hornu, která především optimalizuje směrové vyzařování a zvýší účinnost (hlasitost). Středobasové měniče mají identický průměr, výrobce uvádí 17 cm. To je pro vyzařování středních kmitočtů hodně, dle zákonů akustiky by takový reproduktor měl u vyšších tónů hodně omezený, úzký úhel, následně by nabídl optimální místo poslechu jen jedinému posluchači.

Po přeměření získávám jiný údaj: včetně gumového závěsu má 14 cm, bez něj pak 13. Často se s podobným nadsazováním průměru (hlavně) basových reproduktorů setkávám, nevím proč výrobci klamou zákazníky. Všechny tři měniče jsou přišroubovány vždy čtveřicí šroubů s imbusovou hlavou, trochu mi především u výškáče vadí, že nejsou zapuštěny, jejich hlavy vystupují cca 3 mm nad povrch. Membrány středobasů tvoří lakovaný papír, reproduktory však nejsou zcela identické, pohledem ovšem nic nepoznáte. Solidní odlévané koše z pevné hliníkové slitiny zaručí dlouhodobou mechanickou stabilitu, úzká žebra nebrání volnému proudění vzduchu dozadu za membrány. Pohon reproduktorů zajistí mohutné, proti vyzařování do okolí odstíněné magnety o průměru 9 cm. UM 60 proto můžete bez obav postavit k televizi, obraz nebude zkreslen. Filtry ve výhybce pracují se strmostí 12 dB/oktávu, reprosoustava je skutečně čtyřohmová, minimální impedanci vykazuje na kmitočtu 150 Hz, nekritických 3,75 Ohmu. S tím nebude mít běžný zesilovač jistě žádný problém. Ochranná síťovina je napnutá na snadno odnímatelném stabilním dřevěném rámu.

Vzhledem k ochotě dovozce strávily UM 60 u mne skoro dva měsíce - byl dostatek času na poznávání. Soustavám UM 60 jsem nejprve pouštěl tři dny zahořovací signál z testovacího CD. Poté byly umístěny do poslechové místnosti, od zadních stěn zbývalo 80 cm ke zdi, po stranách bylo místa ještě více, zhruba jeden metr. Rozteč mezi boxy činila 2,2 metru. Nasměrovány přímo na poslechové místo vzdálené 2,9 m. Místnost má půdorys 4,4 x 6, výšku 2,75 m. Tři týdny jsem každodenně poslouchal, většinou ne moc nahlas, spokojenost.. Po uvedené době začal kritický poslech a porovnávání.

Především zaslouží chválu mohutné, pevné a precizní basy, schopnost zahrát čistě nízké tóny i hodně, hodně nahlas. To jsem od dvojice 13 cm basáčků nečekal! Výrobce uvádí dolní kmitočet 38 Hz, pro zajímavost jsem to prověřil. Na testovacím CD mám kmitočty od 80 do 16 Hz: pod 56 Hz nastává plynulý pokles, u 38 Hz dosáhne zhruba -5 dB, souhlasí tedy s údajem výrobce. Zajímavostí je, že ani pod uvedeným kmitočtem strmě neklesá, naopak je stále plynulý, u 30 Hz jde o cca -7 dB, hranici předsta-vuje 28 Hz/-10 dB. Zapojen byl vždy jen 1 box, hodnoty jsou ovlivněny akustikou místnosti, hodnotím je přesto velmi dobře. Během zkoumání jsem sledoval výchylky středobasových reproduktorů: spodní ji měl zhruba do 60 Hz větší, snadno viditelné pod kmitočtem naladění bassreflexu (odhadem 36-40 Hz), což se dá vysvětlit buď měkčím závěsem (gumová vlnka na obvodu), nebo silnějším magnetem.

UM 60 miluje energickou hudbu, například jazzový big band (Holman), pořádně našlápnuté r&b (T. Evans, Harper), i současný pop (Morcheba). S nadhledem zvládne velké dynamické skoky, udrží stabilní zobrazení prostoru s přesnou lokalizací. Střední pásmo s dobrou srozumitelností nekazí žádné cizorodé sykavky, vokály zpěvaček (C. Willson i sbory u Monteverdiho, Vivaldiho či R. Traore) zní přirozeně, ale se vzrůstající hlasitostí mi připadaly výraznější, než jsem zvyklý. Nejprve jsem pro jistotu vyměnil reproduktorový kabel, místo bi-wiringového Xsymphony zaujal místo běžný Monster Cable, charakter zvuku zůstal stejný. Ještě jsem vyměnil tým zesilovačů T+A a Musical Fidelity za skvělý integrovaný Lyngdorf TDA 2200, nic to na výsledku ale také nezměnilo. Poslech báječně nahraných disků americké firmy Klavier potvrdil podezření: záznamy souboru marimb a vibrafonů poskytly výbornou představu o prostoru a lokalizaci nástrojů, zvuk však vykazoval opět u vyšší hlasitosti zdůraznění výšek, sice bez zkreslení, ale nebyl zcela vyrovnaný.

Podezření donutilo zapojit referenční reproboxy Shan Polla (stály zhruba o 20 procent více) – při srovnání rozdíl slyším, shodou okolností byly k dispozici ještě švédské QLN 603 mkII, také s nimi se podezření potvrdilo. Nárůst nastává od 3,5 kHz, mezi 5 a 16 kHz neklesne pod + 5 dB, vrcholu dosáhne u 10 kHz/+7 dB. Mnoha nahrávkám to pomůže, především reprodukci LP ze 70. a 80. let, které neměly tolik prezentní zvuk, tvoří v mé sbírce ale většinu. Nejde o žádný problém, stačí boxy poslouchat s nasazenou síťkou, kterou během testování sundávám a u současných nahrávek je jinak natočit. Tedy ne přímo směrovat na posluchače, ale zhruba 60 cm nalevo a napravo od něj. Potom zaznamenáte mírný úbytek výšek, vede ale k vyváženému frekvenčnímu průběhu. K popsanému natočení boxů přidávám důležitou obecnou poznámku: pokud boxy nesměřují přímo na hlavu posluchače, narůstá eventuální problém s odrazy zvuku od bočních zdí. Proto je vhodné situaci předem prověřit, aby změna nebyla horší místo lepší. Potřebujete pomocníka a zrcadlo, boxy máte nově nasměrované a sami sedíte v místě poslechu. U odrazu zvuku platí stejný zákon jako v optice: úhel odrazu = úhel dopadu. Pomocník bude držet zrcadlo zhruba v úrovni výškového reproduktoru, co nejblíže k boční zdi a musí ho držet rovnoběžně s ní... Pošlete ho zhruba do poloviční vzdálenosti mezi boxem a místem poslechu a posouváte ho až do chvíle, kdy vy z místa poslechu uvidíte v zrcadle příslušný reprobox. Místo označíte a to samé opakujete pro druhou stranu. Pokud jsou v místě odrazu zdi, dveře, skla skříněk či knihovny, prostě velké hladké plochy z tvrdého materiálu – hrozí nebezpečí, že poslech bude trpět zhoršenou lokalizací a nehomogenním zobrazením prostoru. Označená místa by bylo vhodné (zvláště pokud jsou např. dveře či knihovna jen na jedné straně) překrýt něčím, co naruší směr i velikost odraženého signálu. Běžně postačí knihovna (ale otevřená, ne zasklená, nejlépe s různě velkými knihami), nebo poličky, stojany s CD (ne úplně zaplněné), obrazy, květina by musela být hodně velká s množstvím velkých listů. Ideální jsou samozřejmě akustické obklady, ale jen málokdo si je do bytu pořídí. Tím do značné míry eliminujete první odrazy, skoro vždy to pomůže.

Dokonalá reprodukce?

Po novém nasměrování boxů poslouchám desítky důvěrně známých disků, mnoho testovacích CD - panuje spojenost. S modelem UM 60 si vůbec nevšimnete, jak postupně pomalu přidáváte hlasitost. Charakter zvuku se nemění, ani se nedostavuje nepříjemný pocit z nárůstu zkreslení. Hrají dobře i potichu - poskytnou množství detailů a barev, prostor nahrávek není omezen roztečí beden. Reprodukci suchých, rychlých a pevných basů oceníte až při vyšší hlasitosti: hudba má potřebný základ a vítaný tah, přímo je cítit radost hudebníků z dobře provedené skladby. Porovnání se Shan Polla ukazuje: UM 60 nabídne větší objem basů, zvládne i nižší tóny (což odpovídá očekávání, neboť Shan má jen jeden 20 cm basák), důležité je, že zachová potřebnou rychlost a přesnost (např. tympány u Haydna či výborně nahraný kontrabas Ch. Hadena), razanci i důraz bicích nástrojů T. Williamse (záznam DSD převedený na CD). Pianu (Kissin a Lapšanský) zůstává reálný zvuk (Mariána Lapšanského jsem několikrát slyšel hrát Fibichovy Nálady na koncertě, vím, jak má disk znít), mírně klesá rozlišení u nižších středů i středního pásma, pozná se to u větších sborů zpěváků (Vivaldi, Monteverdi). Disk J.Loussiera s neutrálním, syrovým zvukem nemá s UM 60 tak jemné rozlišení jako Shan, přesto působí reprodukce stále bezprostředně. Nahrávka tohoto jazzového tria (klavír, kontrabas a bicí) vyniká neobyčejně dokonalým zvukem, Loussier je doslova posedlý snahou o zachování co nejvěrnější reprodukce a u značky Telarc našel porozumění. Jeho CD z posledních zhruba 8 let jsou audiofilní lahůdky, vynikají dynamikou, plným, šťavnatým zvukem všech nástrojů, kontrabas nezní uhlazeně někde daleko v pozadí, nýbrž pravdivě. Navíc poskytne záznam skvěle zobrazený prostor a ukázkovou lokalizaci.

UM 60 přesvědčivě reprodukují všechny tóny, neskryjí jediný detail, přitom jednotlivé nástroje při sólech nepotlačují ostatní. Úžasná je dynamika, ukáže, jak široký její rozsah používá každý hráč. Drobný rozdíl v osvětlení prostoru nahrávky do hloubky ukáží testovací disky, též sbory zpěváků, ale jde o rozdíly pouhých několika procent. UM 60 ocení nejvíce příznivci dynamické produkce s důležitým drivem v basech. Nevyžadují nijak výkonný zesilovač, ale pokud ho připojíte, odmění vás ještě lepšími zážitky. Poskytly příjemné překvapení, poslechněte si je!


Specifikace

  • rozměry: 103 x 25 x 33 cm
  • hmotnost: 28 kg
  • počet reproduktorů: 3
  • citlivost: 91 dB/W1 m
  • impedance: 4 Ohmy
  • frekvenční rozsah: 38 Hz až 20 kHz (+/- 3dB)
  • dělící kmitočty: 200 Hz a 3 kHz
  • strmost výhybky 12dB/okt osa výškáče 87 cm nad zemí, při nasazených hrotech
  • minimální impedance: 3,75 Ohmu na kmitočtu 150 Hz
  • průměr bassrefelexu: 6 cm

    Cena: 29 990 Kč/pár


    Ke srovnání sloužily:
    reprosoustavy Shan Polla, řídící zesilovač T+A 2000 AC, monobloky Musical Fidelity XA 200, přehrávač TEAC VRDS 25 po tuningu, gramofon JVC JL-F45 s přenoskou Ortofon OMB 10, kabely Xsymphony Pure Silver Hybrid bi-wiring, Magnum Opus XLR a Grand Theater



    Poslouchal jsem CD:
    J.Loussier Trio Baroque Favorites (Telarc 2001), King Sunny Adé: Odú (Atlantic 1997, HDCD), Rokia Traore: Vanita (Label Bleu 2001, HDCD), T.Williams Trio: Young A Heart (Columbia, 1996), The Bill Holman Band: A View From The Side (XRCD, JVC 1996), HAYDN: Symphony No.100+103 (Telarc, One Point Recording 1991), Terry Evans: Walk That Walk (Telarc 2000), The O-Zone Percussion Group: La Bamba a Whiplash (Klavier 1996 a 2001), Ben Harper+The Blind Boys of Alabama: There Will Be a Light (EMI 2004), Cassandra Wilson: Traveling Miles (Blue Note), Ch.Haden+P.Metheney: Beyond Missouri Sky (Warner Brothers), Lapšanský-Z.Fibich: Nálady Vol.6 (Supraphon), E.Kissin: F.opin: 4 Ballades (BMG 1999), Les Arts Florissants-Monteverdi: Selva morale (Harmonia Mundi), Morcheba: Fragments Of Freedom (Warner Brothers), Concerto Italiano-Vivaldi: Gloria (Opus 111)


    (Stanislav Malý)





  • Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
    bodový průměr: 2.94     hodnotilo čtenářů: 1002     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
    Komentáře k článku