GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



DVB-T přijímače: Klíč k televiznímu zítřku!
audio + video / tv + video 31.5.2006 Redakce

Právě uplynulo půl roku od zahájení řádného tuzemského pozemního digitálního televizního vysílání (DVB-T), které už může sledovat zhruba 35 procent obyvatel. Jeho součástí jsou i dva pouze digitálně šířené programy České televize – zpravodajský ČT24 a sportovní ČT4 Sport. A právě ten je, zdá se, mocným impulzem k tomu, že se o digitální příjem zajímá stále víc lidí. Rozhlédli jsme se proto po regálech prodejen se spotřební elektronikou, abychom vám, kteří řešíte dilema, zda a jaký DVB-T přijímač si pořídit, mohli nabídnout ukázkový průřez tím, z čeho lze vybírat.


Na otázku jak, či spíš čím přijímat pozemní digitální televizní vysílání, existuje jednoduchá odpověď: buď přidáte k vašemu současnému televizoru externí DVB-T přijímač, nebo si pořídíte nový televizor s DVB-T tunerem, případně – pokud jste počítačovými nadšenci – rozšíříte možnosti svého počítače o DVB-T kartu či box (a tím většinou i o nahrávání TV programů na pevný disk či na DVD). Všechny tři varianty mají svá pro i proti. Při výběru je proto třeba zvážit, která z nich je pro konkrétní nároky nejvhodnější.

1.varianta: DVB-T přijímač

Zatím nejrozšířenější řešení využívá externí DVB-T přijímač, tzv. set-top-box (označovaný též trochu nevábnou zkratkou STB). Ten lze připojit k AV vstupu každého televizoru podobně jako třeba DVD přehrávač. Přijímač, jenž vytvoří mezičlánek mezi anténou a televizorem, přijímá a zpracovává digitální televizní signál, který přivádí na výstup ve standardní analogové podobě. Z finančního pohledu (a peníze jsou, jak známo, až na prvním místě) je to nejlevnější varianta přechodu na příjem DVB-T. V porovnání s DVBT přijímači integrovanými do televizoru bývají její největší předností vyšší užitné vlastnosti set-topboxů, a to jak hardwarové, tak softwarové, a širší možnosti jejich propojení s ostatními komponenty. Nevýhod či omezení toto řešení mnoho nemá. Za zmínku stojí jen to, že na stolku přibude další dálkový ovladač, takže i jednoduché úkony, jako je přepnutí předvolby a následná úprava hlasitosti, se neobejdou bez žonglování se dvěma dálkami. Pár vrásek navíc může přidělat externí krabička rovněž majitelům televizorů s omezeným počtem AV vstupů.

2. varianta: DVB-T televizor

Televizor s integrovaným DVB-T tunerem, často označovaný zkratkou iDTV (Integrated Digital TV), je atraktivním řešením pro ty, kteří se rozhodli vyměnit dosavadní přijímač za nový a mají rádi vše v jednom. Výhodou je bezproblémové zapojení (stačí pouze připojit anténu) a jednodušší obsluha. Pro majitele poddimenzované obývací stěny či méně tolerantní ženy může být rozhodující i to, že nepřibude další skříňka navíc. Nevýhodou je nutnost si předem dobře rozmyslet, jaké funkce od digitálního přijímače očekáváte nejen dnes, ale i v budoucnosti, neboť toto rozhodnutí činíte (velmi pravděpodobně) na pár let dopředu. Ačkoli digitální zařízení lze modernizovat obměnou jejich programové výbavy (tzv. firmwaru), nové vlastnosti, např. podpora MHP či MPEG4, se jim tímto způsobem většinou přidat nedají. Pak je nutné obměnit celý přístroj, což je u televizoru samozřejmě výrazně větší investice než u externího DVB-T přijímače. Snad jen dočasnou nevýhodou je zatím poměrně malá nabídka DVB-T televizorů na našem trhu.

3. varianta: přijímače DVB-T pro počítače

V tomto případě jsou pro volbu vhodného přijímače rozhodující parametry počítače, se kterým nebo ve kterém bude používán. Předně záleží na tom, zda je to notebook, či klasický počítač. U notebooku jsou na výběr dvě řešení: DVB-T přijímač buď v podobě PC karty (PCMCIA), zasouvané do příslušného slotu, nebo v podobě externího boxu, připojovaného přes rozhraní USB. U druhého si předem ověřte, zda vyžaduje rychlejší USB 2.0, či vystačí s pomalejším USB 1.1, a zkonfrontujte to s možnostmi notebooku. Asi není třeba zdůrazňovat, že externí DVB-T box je univerzální, vhodný i pro stolní počítače. Dáváte- li u standardního PC přednost internímu řešení, máte na výběr také dvě: buď jednodušší a levnější kartu DVB-T pouze s tunerem a demodulátorem, nebo kompletní a dražší typ, obsahující kromě nich také dekodéry obrazu a zvuku, videovýstup (obvykle základní kompozitní AV a S-video) a minimálně analogový, ale mnohdy i digitální audiovýstup.

Zatímco jednodušší karta DVB-T vyžaduje nadupanější počítač, jelikož dekódování obrazu, zvuku a dalších služeb zajišťuje jeho procesor, kompletní karta je vhodná pro méně vybavené či výkonné počítače. Při použití jednodušší karty musí mít počítač samostatnou zvukovou a výkonnější grafickou kartu, a chcete-li sledovat pořady i na televizoru, alespoň AV výstup. Před nákupem konkrétní DVB-T karty si ověřte, zda váš počítač splňuje její minimální výkonové požadavky.

DVB-T přijímač zvenku i zevnitř

Z čeho se DVB-T přijímač skládá, jak funguje, co by měl minimálně umět a jaké jsou možnosti jeho propojení s ostatními domácími audiovizuálními mazlíčky? Každý DVB-T přijímač obsahuje tuner, jenž naladí vysokofrekvenční signál přiváděný z anténního vstupu a předává ho demodulátoru. Ten z tohoto signálu, který má – mimochodem – charakter šumu, vyčaruje souhrnný transportní datový tok, tzv. multiplex. Z této „směsky“ programů navazující demultiplexer vyčleňuje dílčí datové toky obrazu, zvuku a doplňkových služeb (např. teletextu), příslušející jednotlivým programům (televizním či rozhlasovým). Ty pak zpracovávají samostatné dekodéry obrazu, zvuku a teletextu. Výsledný signál nakonec putuje přes výstupní obvody na výstupy přijímače. Všechny zmíněné obvody řídí centrální procesor, který uchovává v paměti naladěné multiplexy i jednotlivé programy, přijímá povely z dálky, zpracovává data pro elektronického programového průvodce (EPG) a v závislosti na výbavě přijímače plní také četné další funkce. Předchozí popis by mohl vyvolat zdání, že se jednotlivé přijímače vzájemně příliš neliší. Ale není tomu tak. Už první obvod – tuner – může mít různou citlivost, odolnost vůči odrazům a tzv. pre-echo signálům a mnohdy i ladicí rozsah. Všechny ladí digitální signál v pásmu UHF, tj. 470–862 MHz, ale už ne každý zvládá i celé pásmo VHF, tj. 47–230 MHz.

Tunery se však mohou lišit i tím, zda jsou doplněny tzv. smyčkovacím výstupem, umožňujícím přímé vyvedení signálu z antény, tj. objížďkou „kolem“ tuneru, a vnitřním modulátorem, konvertujícím aktuálně naladěný program na vysokofrekvenční signál, který se může přivádět do spolupracujících přístrojů přes anténní vstup. Tento signál pak dodává obvykle na smyčkovací výstup, méně často na samostatný konektor, označovaný zpravidla TV out. Zatímco chybějící smyčkovací výstup, zajišťující ostatním přístrojům nezávislý přístup k signálu z antény, např. odebíráme- li z ní nejen digitální, ale i analogový signál, lze oželet, neboť jej lze lehce nahradit externím rozbočovačem, který se připojí na anténní kabel, zabudovaný modulátor je nezbytností pro všechny majitele starších televizorů bez AV vstupu. I když i v tomto případě existuje východisko – dokoupení externího modulátoru, ovšem toto řešení je nepraktické (a drahé). Rozdíl bývá i v tom, zda DVB-T přijímač dodává, či nedodává na anténní vstup napětí pro aktivní anténu (obvykle 5 V). Vstup s napájením je praktický, plánujete-li použít aktivní anténu, např. pokojovou, neboť k ní už není třeba pořizovat separátní zdroj, který může komplikovat její umístění.

Budete-li přijímat signál běžnou pasivní anténou, nemusí vás tato funkce zajímat. U obvodů bezprostředně navazujících na tuner se jednotlivé přijímače už tolik neliší. Je to dáno jednak jejich vysokou integrací – konstrukční i výrobní (produkuje je pouze několik málo specializovaných firem), jednak tím, že složení datového toku a postup při jeho dekódování jsou přesně definovány standardy DVB-T. Na výrazné odlišnosti tak narazíme až u výstupních konektorů. Všechny přijímače mají minimálně jeden, ale častěji dva konektory scart. První, sloužící k propojení s televizorem, poskytuje videosignály ve formátu AV a většinou také S-video, RGB, případně i YUV. Druhý, určený zpravidla pro video, bývá obousměrný. Pokud se televizoru nedostávají volné vstupy, lze ho využít ke kaskádovému připojení DVD přehrávače či satelitního přijímače. Podmínkou ovšem je, že vede i signály RGB anebo alespoň S-video, neboť jinak by degradoval kvalitu obrazu z těchto přístrojů. Některé přijímače mají kromě scartu také klasický AV výstup na třech konektorech cinch a mnohdy i samostatný videovýstup S-video na konektoru hosiden. Digitální výstupy DVI a HDMI zatím žel nenabízejí. Zato téměř povinný je digitální audiovýstup (S/PDIF), a to buď v elektrické (koaxiální), nebo optické podobě, neboť vícekanálový zvuk Dolby Digital je jednou z přidaných hodnot digitálního vysílání. A digitální neboli datová rozhraní? Běžné přijímače mívají obvykle pouze sériové RS232 (D-sub) pro připojení k počítači či dalšímu DVB-T přijímači, přes které se do nich může nahrát nová programová výbava nebo zkopírovat naladění. Přijímače s harddiskem (tzv. Personal Video Recorder – PVR) mohou mít i rozhraní USB pro přenos nahrávek do počítače a přijímače s podporou MHP také konektor zabudovaného telefonního modemu pro zpětný kanál, využívaný aplikacemi s plnou interaktivitou. Mezi digitální rozhraní lze zahrnout i předplacenou přístupovou kartu Common Interface (CI), určenou pro vložení do dekódovacího modulu, tzv. Conditional Access (CAM), zpřístupňujícího kódované programy. To sice zatím nevyužijete, neboť dosud se u nás všechny DVB-T programy šíří volně, nekódované, ale není jisté, zda tomu tak bude navždy. Veřejnoprávní multiplex tak bude pravděpodobně vysílán stále, jak to doporučuje evropská vysílací unie EBU, avšak u komerčních multiplexů je jen na provozovatelích, zda je ponechají volné, či zvolí některý systém kódování.

Kurz ovládání DVB-T přijímače pro začátečníky

O kvalitě současné digitální techniky rozhoduje z valné části její programová výbava, tedy software. Jaká by měla být u DVB-T přijímačů? Především taková, aby jejich ovládání bylo jednoduché, přehledné, intuitivní, zkrátka zcela srozumitelné i laikům, a to bez biflování návodu. Výhodou je česká verze menu, k zahození není ani on-line elektronická nápověda. Pro základní úkon – naladění přijímače – bývá obvykle k dispozici jak automatický, tak manuální postup včetně možnosti přímého zadání identifikačních čísel jednotlivých datových toků, tzv. PID. Naladění tuneru lze bez obav svěřit automatice. Současné přijímače už nevyžadují předvolbu parametrů hledaného digitálního multiplexu, přičemž éter pročesávají podstatně rychleji než jejich nedávní předchůdci. Většina umožňuje také zadat informaci, zda mají ukládat jen volně šířené programy, nebo všechny, případně pouze kódované. Některé předkládají na výběr i ladění podle kanálů nebo podle kmitočtů (prvé bývá rychlejší), ale jen málokterý nabízí praktické samočinné doplnění nových programů. Programy vkládají do paměti většinou ve stejném pořadí, v jakém jsou seřazeny v multiplexu, ale dovolují je následně přeskupit podle vlastních preferencí, případně je i přejmenovat. Jednotliví členové rodiny si mohou své oblíbené programy většinou zařadit ještě do vlastního osobního seznamu; jejich počet se přístroj od přístroje liší. Při současném počtu programů to sice působí jako zbytečný luxus, ale až v našem éteru ulovíte předpokládaných šest multiplexů, každý se čtyřmi až pěti programy, bude tato možnost vítaná. K tomu, aby se divák v budoucí houštině stanic a jejich pořadů dokázal zorientovat, má k ruce Elektronického programového průvodce – EPG (Electronic Program Guide), který přenáší v datovém toku informace o pořadech všech stanic, momentálně až na týden dopředu. Pokud je průvodce provázán s časovým spínačem, umožňuje přímo nastavit upozornění na vyhlédnutý pořad. Přijímač pak v zadaný čas televizor sám zapne, případně – má-li pevný disk – relaci i nahraje. A to bez jakéhokoli vyťukávání dat, vybraný pořad stačí jen označit. Elektronický průvodce však nenahradí starého, ale osvědčeného hlídače skutečných začátků pořadů – kód VPS (Video Programming Service), který výrobci DVB-T přijímačů vytrvale ignorují. Bude-li začátek vysílání naprogramovaného pořadu proti plánu posunut, průvodce to možná zaregistruje, ale zadaný čas už nezmění. Z našeho pohledu je důležité, zda průvodce správně zobrazuje všechny české znaky, tedy zda přijímač zpracovává text v kódové stránce ISO 6937, v níž se u nás jeho data vysílají. Někteří výrobci si totiž situaci zjednodušují a implementují pouze podporu kódové stránky ISO 8859-2 (Latin 2).

Výsledkem je pak záměna znaků s naší diakritikou za jiné. Stejný požadavek platí i pro softwarový dekodér teletextu, jímž je vybavena většina DVB-T přijímačů. Díky němu dokáží dekódovat a zobrazovat teletextové stránky přímo bez podpory televizoru. Ale pozor: to, že ho mají, ještě automaticky neznamená, že umí také vkládat teletextová data do výstupních videosignálů tak, aby je mohl alternativně zpracovávat i dekodér teletextu připojeného televizoru. Při nákupu se proto vyplatí si tuto funkci ověřit. V menu každého přijímače lze nastavovat také základní AV parametry, např. přizpůsobení formátu obrazu formátu obrazovky televizoru (4:3/16:9), určovat druh videosignálu na výstupním konektoru scart (AV/S-video/RGB nebo YUV) i volit druh dat na digitálním audiovýstupu (PCM/Dolby Digital Bitstream). Z doplňkových funkcí bývají přijímače standardně vybaveny elektronickým zámkem, jenž umožňuje zabezpečit vybrané předvolby přístupovým heslem, a mnohé mají i jeho vyspělejší verzi, která vymezuje přístupnost pořadů podle věkové hranice (Age Rating). Je-li pořad přístupný až od určitého věku (a vysílatel tuto informaci vloží do multiplexu) a pokud tento věk převyšuje nastavený limit, přijímač ho zpřístupní až po zadání hesla. Zatímco elektronický zámek využijí především rodiče menších dětí, další častý doplněk – časový spínač – ocení snad každý. Jednodušší typy se programují pouze ručně, a to třeba jen na jednu hodnotu, dokonalejší umí převzít údaje z elektronického průvodce a disponují více předvolbami včetně opakovaného zapnutí ve stejný čas, např. denně, jednou týdně či v určené dny. Protože schopnosti časových spínačů se u jednotlivých modelů různí, pokud plánujete větší využití této služby, ověřte si, co spínač vyhlédnutého modelu skutečně dovede.

Stejně jako většina softwarů i programová výbava DVB-T přijímačů se postupně vyvíjí. Její obměna, která přináší buď jen opravu případných chyb, nebo i nové vlastnosti, by proto měla být co nejjednodušší. Znalí uživatelé k ní využijí zabudované rozhraní RS232, jímž přijímač spojí s počítačem a přes něj zaktualizují jeho programovou výbavu novou verzí, kterou si stáhnou z webu výrobce či distributora. Ostatní musí buď doufat, že se jim nový program nahraje do přijímače automaticky přímo z vysílání (tzv. upgrade Over The Air), nebo dopravit přijímač do servisu, respektive prodejny, a požádat o obměnu jeho softwaru.

Čím se dá vyšperkovat DVB-T přijímač?

Víme už, co by měl umět běžný DVB-T přijímač. Propagátoři digitálního vysílání však slibují nejen víc programů a bezproblémový příjem s obrazem bez duchů a s dokonalejším zvukem, ale také nové multimediální a interaktivní aplikace, možnost přímého digitálního záznamu, případně i souběžného příjmu pozemního a satelitního digitálního vysílání či další lákadla. Tyto nadstavbové funkce ovšem vyžadují také patřičné „nadstavby“ na straně přijímače.

DVB-T přijímače s MHP

Digitální multiplex disponuje prostorem i prostředky pro nejrůznější doplňkové služby, zejména pro multimediální aplikace založené na platformě MHP (Multimedia Home Platform). Přijímače, které je podporují, se svými vlastnostmi už přibližují počítači, i když jejich možnosti jsou samozřejmě omezenější. A to jednak výkonem procesoru a kapacitou paměti, jednak menším rozlišením současného televizního obrazu (zatím 720 x 576 bodů proti obvyklému počítačovému 1024 x 768 i více bodů). Nicméně pro typické MHP aplikace typu Superteletext, Zpravodajský servis, Burzovní servis, Předpověď počasí apod., tato kvalita dostačuje. Aplikace MHP mohou být dvojího druhu: s lokální interaktivitou, které nevyžadují zpětný datový kanál, a s úplnou interaktivitou, které se bez něj neobejdou, např. nejrůznější hlasování, sázení, nakupování, TV-mail (obdoba e-mailu pro STB), TV-Chat až po pořady na vyžádání Pay Per View apod. Zpětný kanál (většinou to bývá telefonní linka) zajišťuje spojení diváka s provozovatelem vysílání a přes něj i s dalšími účastníky. Přijímače s podporou MHP jsou samozřejmě dražší než běžné typy. Na našem trhu je jich zatím jak šafránu – v přehledu je zastupuje pouze jediný model. Je to pochopitelné: kde není poptávka, nebývá ani nabídka. Dosud vysílané MHP aplikace jsou totiž jen velmi nesmělými pokusy, které mají k regulérnímu produktu ještě hodně daleko. A situace se nejspíš nezačne měnit dřív než po spuštění definitivních multiplexů, tedy v roce 2007.

DVB-T přijímače s HDD

Na rozdíl od zájemců o služby MHP zájemci o přímý digitální záznam pořadů mají z čeho vybírat. Nabídka DVB-T přijímačů s integrovaným pevným diskem se utěšeně rozrůstá, k dispozici jsou typy s různou kapacitou disku, a tím i různě dlouhou záznamovou dobou. Jejich výhodou je jednoduché nahrávání v originální kvalitě, tedy jednak bez převodu na analogový signál a zpět, k němuž dochází při spojení DVB-T přijímač – DVD(HDD) rekordér, a pochopitelně také bez propojování a vzájemného slaďování přístrojů, jednak beze změny jeho datového toku. Na rozdíl od DVD(HDD) rekordérů tedy nenabízejí různé záznamové režimy, a tím i různé „pevné“ nahrávací doby. Jak dlouhé záznamy se na jejich disk vejdou, závisí jen na velikosti datového toku původního vysílání. Samozřejmostí je možnost záznam během zápisu nezávisle reprodukovat (funkce Time Shift). Nevýhodou je chybějící podpora VPS kódu, kterou částečně kompenzuje to, že většina přijímačů umožňuje záznamy stříhat, a tak je zbavit případných přesahů i vložených reklamních bloků. Chcete-li mít možnost jeden program sledovat a jiný nezávisle nahrávat, vsaďte na model se zdvojeným tunerem (Twin Tuner). Chcete-li nahrávky přenášet do počítače a v něm je vypalovat na DVD, volte model s USB rozhraním. Taková sestava přijímač – počítač dokáže funkčně plně nahradit DVD rekordér (a kvalitativně ho i předstihnout).

DVB-T a DVB-S přijímače

Zkrátka však nepřijdou ani ti, kdo chtějí přijímat nejen pozemní (DVB-T), ale zároveň také satelitní (DVB-S) digitální televizní vysílání. Jim jsou určeny cenově výhodné kombinace spojující v jedné skříni oba přijímače. Jak vidno, vybrat optimální DVB-T přijímač si mohou už skoro všichni (s výjimkou zájemců o MHP). Následující přehled, v němž najdete typické zástupce všech čtyř skupin, tj. standardní přijímače, modely s podporou MHP, typy s pevným diskem a kombinace DVB-T/S, je toho snad jasným dokladem. Takže: vykročte k televizním zítřkům pravou!

Ve druhém díle o DVB-T přijímačích vám představíme několik konkrétních modelů v cenovém rozpětí od 1 990 do 12 490 Kč.

Přijímače DVB-T lze zakoupit na
www.datart.cz



(Stereo & Video 05/2006)



Internetové obchodní centrum, spotřební elektronika za velmi výhodné ceny Velké slevy na spotřební
elektroniku i na splátky
koupíte na www.kasa.cz

Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
bodový průměr: 2.97     hodnotilo čtenářů: 1304     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
Komentáře k článku