GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



Panasonic SDR-S100 aneb karty (vesměs) nelžou
audio + video / Digitální video 28.2.2006 Jiří Děd

Digitální videokamery se sice kamarádí s paměťovými kartami už delší dobu, ovšem dosud je využívaly pouze k zápisu statických snímků, případně videosekvencí pořizovaných ve fotografickém režimu. Povýšit je na hlavní záznamový nosič si troufla zatím jen málokterá.



Panasonic SDR-S100 je možné zakoupit v internetovém obchodě www.videoexpert.cz

Většina kamer, které se odvážily nahradit kazetu, respektive disk paměťovou kartou, nevystoupila ze stínu filmujících fotoaparátů. Ale existují i výjimky. Jako první se pokusila srovnat krok s běžnými modely kartová kamera Panasonic SV-AV100 (S&V 6/04). Ta zřetelně deklarovala hlavní přednosti tohoto řešení – nebývale kompaktní pojetí, absenci snadno zranitelných, energeticky náročných transportních systémů a jednoduchý, rychlý přepis nahrávek do počítače. To vše při obdobném komfortu ovládání jako u dévédéček, tj. s okamžitým přístupem k volnému místu pro nový záznam bez rizika nechtěného smazání starší nahrávky, s automaticky vytvářeným menu a snadným mazáním nadbytečných záběrů. Zároveň však naznačila také jeho slabiny – velké nároky na kapacitu karty (minutová nahrávka v základním režimu SP obsadí zhruba 42 MB) a omezené možnosti přímého digitálního přenosu. Kamery využívající záznamového formátu MPEG2, tedy stejného jako u DVD, lze propojovat s běžnými videopřístroji zatím nejvýš po lince S-video. Protože se průkopník neztratil, vyslal Panasonic v jeho stopách dalšího, dokonaleji vypraveného „stovkaře“, jenž svou výbavou už trumfne většinu klasických konkurentek. Která z nich se může pochlubit třemi snímači, optickou stabilizací obrazu, širokoúhlým monitorem, možností ruční volby všech rozhodujících veličin či tím, že zvládne i roli externí zapisovačky karet a webové kamery, a přitom se bezpečně vejde do kapsičky košile?

Trpaslík s muskulaturou obra

Jak bývá u kapesních modelů zvykem, má kamera objektiv s desetinásobným rozsahem proměnné ohniskové vzdálenosti, který se přestavuje dvěma nepříliš vysokými rychlostmi. Na dynamické nájezdy je tedy třeba zapomenout. Jeho zorný úhel se mění zhruba od 42 do 5°, pro větší přiblížení hodně vzdálených scenérií je v záloze ještě sedmisetnásobné elektronické zvětšení (od dvousetnásobku však už s výrazným poklesem ostrosti a růstem šumu obrazu). Přičteme-li k tomu poměrně účinnou stabilizaci obrazu, je zřejmé, že s kamerou lze natáčet z ruky i dost vzdálené objekty. Kvalitní stabilizátor je tím důležitější, že stovka nemá elektronický hledáček – snímané scény lze pozorovat jen na výklopném bočním monitoru, tedy při držení v méně stabilním předpažení. Monitor s jemnou, takřka neznatelnou bodovou strukturou, velkým vodorovným a naopak hodně úzkým svislým pozorovacím úhlem přitom předkládá skvěle prokreslený obraz s poněkud sytější, ale jinak vyrovnanou barevností. Na slunce v zádech však bývá i při operativním skokovém zvýšení jasu přece jen krátký. Při natáčení se může kameraman buď spoléhat na automatiky, nebo se řízení chopit sám. V prvním případě má na výběr kromě pěti dobře zvolených motivových expozičních programů (Portrét, Sport, Velké kontrasty, Bodové světlo, Nedostatečné osvětlení) také speciální režim pro velmi špatné osvětlení (ovšem za cenu rozmazání všeho, co se pohne). Dá-li přednost druhé variantě, může ovládat nejen zaostření, ale také clonu (ve dvanácti krocích až do 1:16), expoziční časy (ve čtrnácti krocích do 1/8000 s) a zesílení (v šesti krocích do 18 dB), případně zadat jedno ze tří fixních vyvážení (na změřenou úroveň nebo na normované hodnoty denního a umělého osvětlení). Kompletní, v této třídě nezvykle bohatá nabídka řiditelných funkcí má ovšem dvě omezení – volba jednotlivých režimů je trochu zdlouhavější, což vadí zejména při fotografování, a plynule přestavovat lze vždy pouze jednu veličinu, např. při ručním ostření se nedá souběžně regulovat i clona. Běžný uživatel zpravidla vystačí s plně automatickým provozem. Zcela spolehnout se může na zaostřovací obvod, který není z nejrychlejších, nicméně objektiv zaostřuje jistě, přesně, bez přehmatů. Zvolí-li za atypických světelných podmínek odpovídající motivový program, nezklame ho ani expoziční automatika. Ačkoli velmi dobrou práci odvádí rovněž její vyvažovací kolegyně, za umělého a smíšeného osvětlení zajišťuje čistší, harmoničtější obraz přepnutí na fixní nastavení. Zařadit lze rovněž zvláštní režim pro „laskavější“ reprodukci pleti, zázračné omlazení ovšem nečekejte. Co však očekávat můžete, je plastický, dobře konkretizovaný zvuk. Kamera má totiž speciální stereofonní mikrofon, jehož směrový účinek se na vyžádání plynule přizpůsobuje ohnisku objektivu. Při kratším ohnisku tak zabírá širší prostor a při delším víc „vypichuje“ vzdálené zvuky.

Já bych chtěl mít tvé foto...

Ani to není pro kameru problém. Nedovede sice fotografovat během natáčení, ale po přetočení voliče funkcí na ikonu fotoaparátu nabízí obdobný výběr režimů jako při snímání (s výjimkou elektronického zvětšení obrazu a jinak rozložených expozičních časů). Navíc je k dispozici ještě malý výklopný blesk s dvoustupňovou korekcí výkonu (nevelkého) a s režimem pro potlačení vzniku červených očí. Snímky lze pořizovat v jednom ze čtyř rozlišení (2048 x 1512, 1280 x 960, 640 x 480 a 1920 x 1080 bodů pro širokoúhlé zobrazení) a ve dvou stupních komprese. Kamera v roli fotoaparátu potěší jak rychlými reakcemi (na zmáčknutí spouště reaguje bezprostředně, k dalšímu záběru je připravena do dvou sekund), tak velmi dobrou, vyrovnanou kvalitou snímků, a to i při fotografování za šera. Maximální rozlišení snímků postačí pro pohlednicové i trochu větší zvětšeniny. A jak obstojí stovka ve srovnání s běžnými fotoaparáty se stejným rozlišením, tj. 2,13 Mpix? Její výhodou je nesrovnatelně větší rozsah proměnné ohniskové vzdálenosti i expozičních hodnot a účinná stabilizace obrazu. Na rozdíl od mnohých z nich sice nedovoluje doplňovat snímky zvukovými poznámkami a při reprodukci je zvětšovat, přesto většině z nich díky svým ostatním možnostem a schopnostem ukazuje záda. A jak dopadá její srovnání s DV kamerami?

Hodina pravdy

Kamera má tři záznamové režimy (XP, SP, LP). Všechny využívají proměnného datového toku (VBR – Variable Bit Rate), který se částečně přizpůsobuje náročnosti scén, přičemž se liší jeho maximální výší (10/5/2,5 Mb/s). Při nejvyšším, odpovídajícím DVD, má obraz velmi dobré rozlišení, srovnatelné se standardními DV záznamy, je čistý, nerušený. Při středním SP si zachovává vysokou kvalitu, lze v něm však už vysledovat mírné slévání jemných struktur a určitý pokles ostrosti u rychlých pohybů. Nejnižší režim LP podává statické a nepříliš dynamické scény stále velmi dobře, ovšem výrazně snižuje ostrost dynamických a hodně členitých scén a do obrazu vnáší znatelný digitální šum. Při všech režimech je obraz za dostatečného osvětlení kontrastní, s vynikajícím, čistým, mírně sytějším barevným podáním a patrným smear efektem, tj. přezařováním jasných světel do okolí. Kamera si dobře poradí i s nedostatkem světla, avšak pak bývá obraz zašuměný trochu víc, než je u tříčipových modelů zvykem. Zatímco v kvalitě záznamu drží v režimech XP a SP krok se standardními DV kamerami, v nahrávací kapacitě a ceně nosiče za nimi zatím dost pokulhává. Přibalená 2GB SD karta totiž vystačí v jednotlivých režimech nejvýše na 25, 50 či 100 minut záznamu. Má-li kameraman stále po ruce notebook, do nějž nahrávky průběžně přesypává, pak dokáže vystačit jen s ní. Pokud tuto možnost nemá, musí si dokoupit alespoň dvě či tři další, což představuje desetitisícovou investici (2GB typ stojí nyní kolem 7 000 Kč). V komfortu přístupu k jednotlivým záběrům a v jejich operativním mazání má ovšem stovka opět navrch. Reprodukční funkce jsou obdobné jako u DV kamer, s přímým dodatečným zpracováním záznamů stovka nepočítá. Zato počítá s jejich úpravou v počítači; součástí její standardní výbavy je i program Motion SD Studio, který umožňuje záznamy dodatečně ozvučovat, doplňovat titulky a nelineárně stříhat. I přes malé rozměry se kamera příjemně drží a poměrně pohodlně obsluhuje; manipulace se sdruženým ovladačem spouště a transfokace a s vícepolohovým tlačítkem pro výběr a řízení snímacích funkcí však musí uživateli nejprve přejít do krve. Velmi plodné filmaře asi nepotěší, že akumulátor se dobíjí pouze v přístroji a nelze ho nahradit výkonnějším. Uspokojit by je však mohlo, že vystačí v průměru na osmdesát minut souvislého provozu.

Hodnocení: Mimořádně kompaktní, velmi dobře vybavený posel budoucnosti, který výborně natáčí a velmi dobře fotografuje, má pouze jedinou slabinu – drahé záznamové médium.

Cena Panasonicu SDR-S100 je 35 999 Kč.

Internetové obchody nabízející Panasonic SDR-S100:
www.hifishop.cz | www.videoexpert.cz







(Stereo & Video 2/2006)



Internetové obchodní centrum, spotřební elektronika za velmi výhodné ceny Velké slevy na spotřební
elektroniku i na splátky
koupíte na www.kasa.cz

Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
bodový průměr: 2.99     hodnotilo čtenářů: 1853     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
Komentáře k článku