GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



Pět statečných: srovnávací test regálových reprosoustav v ceně 10 000 - 15 000 Kč
audio + video / high fidelity 9.5.2005 Martin Dittmann

Podle předchozího avíza a s mírným zpožděním vám konečně přinášíme dojmy ze souboje pěti regálových reprosoustav, které podstoupily náš – na Stereomagu vůbec poprvé – srovnávací test. Snažili jsme se o to, aby zde našly zastoupení i značky, které se sice shánějí na zápůjčku poněkud komplikovaněji, přesto si ale určitě zaslouží oprávněnou pozornost. Jak tedy hrají?


Opakovaně psát teoretický úvod k reprosoustavám se mi příliš nechce, zájemce o "populisticky" podanou teorii, nechť si prosím přečte tento můj článek. Přesto bych však ještě rád několik slov doplnil.

Lze říci, že reprosoustavy v cenovém rozpětí 10 - 15 000 Kč patří mezi opravdu zajímavé výrobky. Kromě toho, že se tahle cenová kategorie nejvíc prodává, tak tato třída je zároveň jakousi hranicí eliminující výskyt vyložených šuntů. A co více, dnes se známí výrobci skutečně snaží, takže i jejich "entry level" modely už nelze jako kdysi označovat za pouhé pěkné doplňky interiéru, ale za (leckdy vážně až překvapivě) seriózní reprosoustavy. Kvalita této kategorie obecně šla oproti situaci před takovými deseti lety slyšitelně nahoru, což je opravdu potěšitelné. Troufám si tvrdit, že právě reprosoustavy v cenovém rozmezí "deset až dvacet" nabízejí nejlepší poměr cena/výkon a každý další krůček k přiblížení se zvukové realitě si výrobci nechají náležitě zaplatit (vše je samozřejmě záležitostí osobních preferencí, touze po dokonalosti a finančních možnostech každého hifisty. Někdo nad 15-ti procentním zlepšením za dvojnásobnou cenu mávne rukou, pro jiného je to naopak velice citelný krok k hudební realitě, který ochotně a mile rád zaplatí. Obecně toto pravidlo pochopitelně neplatí jen pro svět reprosoustav.).
Nejčastěji při výběru za uvedené peníze narazíte na tzv. regálové dvoupásmovky. A doporučoval bych se jich držet, protože třípásmové sloupy (zvláště směrem k dolní hranici našeho cenového rozpětí) v drtivé většině kvalit kompaktních regálovek nedosahují. Je to ostatně logické, peníze, které solidní výrobce ušetří na velikosti skříně a s ní spojenými dalšími náklady, dokáže u kompaktní dvoupásmovky adekvátně použít na její zkvalitnění – počínaje lepším výběrem součástek, měničů a provedením skříně konče. Trochu nepříjemné z finančního hlediska může být skutečnost, že pro ideální reprodukci k sobě regálovky vyžadují kvalitní stojan (což je další investice), i když není to vždy podmínkou – zejména např. rozměrově menší Mission 780 nebo Castle Richmond 3i (případně i soustavy s basreflexovým nátrubkem vyvedeným dopředu), vyskytující se v našem testu, neurazí ani umístění na skříňce či polici... pokud ovšem kvůli basreflexu dodržíme potřebný odstup od zadní stěny, který bych jako minimální ještě doporučený stanovil na 15 cm. Ale je to samozřejmě jistý kompromis, který sice někdy koresponduje s potřebami bydlení a ušetří zmíněný obnos, ale stojan pod kompaktní box samozřejmě patří. Když už hovoříme o basreflexu, všechny reprosoustavy v našem srovnávacím testu jsou bez výjimky dvoupásmové a tzv. basreflexového typu. Toto konstrukční řešení garantuje, že mohou vcelku slušně zahrát i spodní pásmo při zachování dostatečné citlivosti, na druhou stranu pod kmitočtem naladění basreflexu zpravidla vzrůstá zkreslení (proto je u basreflexu – zejména u menších průměrů nátrubku – slyšet známé "funění"). Jak známo, přiblížením soustav k zadní stěně (nebo k podlaze např. změnou výšky stojanu) dojde ke zvýšení akustického tlaku, prakticky se projevujícím jako zdůraznění nízkých kmitočtů, což ovšem zase zpravidla "rozhodí" zvuk jinde (při vyšších kmitočtech spektra např. nárůst agresivity, plošší prostorovost apod.). Univerzální návod na přesné umístění v individuálních místnostech ovšem neexistuje, proto nezbývá než experimentovat (při dodržování oněch několika obecných pravidel).

Basreflexové regálové dvoupásmovky se hodí zejména do menších místností do asi 20 m2 či na vytvoření "poslechového koutu", kde naplno vyniknou jejich kvality. Ty spočívají především (u povedených modelů, samozřejmě) v perfektním vykreslení prostoru a přesnosti lokalizace (což je dáno zejména díky "bodovému" vyzařování zvuku) a ve věrné reprodukci nejdůležitějšího středního (řečového) pásma a výš. Naopak pochopitelně vzhledem k jejich obejmu a použitých průměrech středobasového měniče nelze čekat mohutnou reprodukci nejnižších kmitočtů. Přesto některé soustavy v testu předvedly tak dobrý výkon u středních a vyšších basů, že subjektivně poslední dvě chybějící oktávy posluchač ani nemusí postrádat, pokud samozřejmě zrovna není vášnivým posluchačem varhanní hudby (mimochodem, varhany mají ze všech nástrojů největší kmitočtové rozpětí). Přesto nelze čekat, že mohutný nástup orchestru v první větě Beethovenovy deváté bude reprodukován se všemi fyziologickými atributy, které zažijete buď naživo, anebo třeba u Focalů Grand Utopia .

Obecně k metodice testu. Přiznávám, že jsem byl dlouhodobě unavený spoustou recenzí techniků, které – jak jsem si bohužel sám draze ověřil – leckdy dostatečně nevypovídají o skutečně věrné reprodukci skutečných nástrojů a živé hudby (ten "nádherně čistý zvuk klavíru", co jsem si kdysi podle testu koupil, skutečnosti rozhodně neodpovídal - žádný klavír takhle cinkavě prostě nehraje, i když to bylo velmi působivé a klavír na první poslech skutečně hrál "fantasticky čistě"). Jak pravidelní čtenáři mých článků dobře vědí, jako hudební nadšenec a amatérský klavírista porovnávám reprodukci čehokoliv výhradně s reálnou muzikou, skutečnými hudebními nástroji a troufám si říct, že se určitě nenechám "oblbnout" každou efektní reprodukcí. Kromě přímého porovnávání s akustickými nástroji testuji reprosoustavy na osvědčených audiofilních nahrávkách klasické hudby (např. labely Revox, Denon, DG) a opět porovnávám s vlastní živou praxí a s reálnou zkušeností (na koncertech jsem také opravdu často). Jsem si vědom toho, že se tenhle přístup každému líbit nemusí a respektuji to.... ale jinak to dělat nehodlám. Vnímaní hudby je ale mj. také velice subjektivní, emocionální záležitost, a proto si určitě nekladu nároky na absolutní pravdu. Rovněž je dobré si uvědomit, že testované soustavy se pohybují v cenové kategorii, která má oslovit širší vrstvu milovníků hudby a tomu odpovídající bude i široká paleta jejich názorů na reprodukci (respektive všechny testované soustavy jsou v něčem kompromisní a záleží na každém z vás, přátelé, který kompromis u které soustavy bude právě pro vás nejpřijatelnější). Proto jako vždy důrazně všechny z vás vyzývám, abyste si vybrané soustavy před koupí sami důkladně poslechli a porovnali, neboť vaše uši a pouze ony jsou nakonec pro váš hudební zážitek nejdůležitější. Poslouchat doma to nakonec také budete jenom a jenom vy. Následující recenze nechť je pro vás aspoň dobrým rádcem a vodítkem.

Testovací aparaturu tvořily AV zesilovač McIntosh MHT100, CD přehrávač SONY CDP-XA30ES a kabely Audioquest Slate. Poslouchal jsem úmyslně v menší, středně zatlumené místnosti rozměrů 3,7 x 4,6 m. Reprosoustavy byly umístěny na stojany ve výšce 65 cm, vzdálenost od zadní stěny činila 30 cm. Referenční aparaturu představovaly repro Sonus faber Cremona Auditor. Před vlastním testem prošly reprosoustavy Mission 780, Castle Richmond 3i a B&W třídenním zahořovacím procesem (zbytek soustav již byl podle mých informací zahořen dlouhodobým poslechem majitele).

 

B&W DM601 S3

Cena........................ 12 990 Kč
frekv. rozsah............. 60 – 22 000 Hz (+/- 3dB)
impedance................. 8 Ohm
citlivost...................... 88 dB (2,82V/1m)
doporuč. výkon zes....25 – 100W
hmotnost (kus)...........6,1 kg
rozměry.....................204 x 365 x 228 mm

Osvědčená a neustále vylepšovaná šestistovková řada je ve výrobním programu u B&W už hodně dlouho. Pokud se nemýlím, je model DM601 S3 zatím jejím posledním evolučním vylepšením (vetší model, který se nabízí současně – stále regál – je označovaný jako 602 S3). Ozvučnice soustav není sice zrovna materiálově předimenzovaná, ale je dostatečně rigidní. Čelní stěna je plastová a nese dopředu vyvedený basreflexový nátrubek s dobře známým zakončením pojmenovaným "Flowport". Celkové řemeslné zpracování je nadprůměrné, ale ne špičkové. Rovněž design mě osobně sice zrovna neohromil, ale považuji jej za akceptovatelný (i když více než černé provedení se mi líbí druhá nabízená barevná kombinace: imitace světlého dubu a šedé přední stěny). Kovová kalota o průměru 25mm, vylisovaná ze slitiny lehkých kovů, je konstrukční odrůdou slavné modelové řady Nautilus. Středem pro B&W typického středobasového reproduktoru, tvořeného kevlarem, prochází difuzor ve tvaru náboje. Středobasový měnič má průměr 165 mm. Na zadní stěně nalezneme dva páry zlacených terminálů umožňujících bi-wiring.

První, co mě při poslechu napadlo, byla myšlenka: neurazí, ani nenadchne. Prostě "klasické" B&W této kategorie, v podstatě jak jej znám už x let zpět. Reprodukce je velmi dobře kmitočtově vyvážená, nikde nic vyloženě "netrčí", ani nechybí. Nízké kmitočty nejsou nejsilnější stránkou soustavy, subjektivně jich není moc, ale na druhou stranu je třeba říci, že jsou reprodukovány nenásilným a nedunivým způsobem. Středy vystupují relativně věrně, ale tak čistého, transparentního a barevného přednesu, jaký nalezneme u některých dále zmíněných konkurentů, nedosahují (i když rozdíly jsou výrazně menší, než se může podle slovního popisu zdát). Nechci užít přímo výrazu "zastřené středy", ale spíš jde o jejich menší transparentnost a vzdušnost. Výšky nejsou v reprodukci nikterak potlačeny, znějí expresivně, ale bohužel nemohu neslyšet jejich kovový charakter. Accardovy stradivárky jsou ve vyšších polohách reprodukovány až příliš jiskřivě, s čitelným kovovým nádechem, rovněž u mnou milovaného Rachmaninova je klavír o něco zvonivější, než by se mi líbilo. Naopak (přirozeně) perkusy a žestě mě docela zaujaly. Prostorovost i lokalizace jsou na slušné úrovni, díky relativně většímu objemu vcelku dobře zvládnou i orchestr ve forte. Pokud nejste příznivci klasiky a vůbec akustické hudby (kterou ale také zahrají slušně), doporučuji k úvaze – rock, pop, moderní hudba, snad i jazz. Elton John zněl např. velmi přesvědčivě, slušně zahráli i Frankie Goes to Hollywood.

Celkové shrnutí: Řadu Nautilus firma umí udělat, ale směrem dolů "k tenčím peněženkám" to trošku odbývá. Přestože výše uvedený popis může vyznívat kvůli soustředění se na nedostatky relativně dost negativně, není to vůbec tak strašné. B&W představují solidní reprodukční standard, lehký nadprůměr kategorie, který nemůže nikoho urazit, i když podle mě nepatří na úplný vrchol.

Hodnocení v rámci kategorie: 8/10 (tj. osm z deseti hvězdiček)
Moje hodnocení bez ohledu na cenu : 63 bodů (1-100)

hlavní + : vyrovnaný přednes, univerzálnost reprodukce
hlavní - : kovové výšky

 

KEF Q1

Cena..........................12 990 Kč
frekv.rozsah................45 - 27000 Hz (+/- 3dB)
impedance..................8 Ohm
citlivost.......................91 dB (2,82V/1m)
doporuč.výkon zes......15 - 120 W
hmotnost.....................6, 25 kg
rozměry.......................350 x 220 x 320 mm

KEF..... Made in China. Někdy už světu vážně nerozumím. Němci obchodují, Izraelci válčí a KEF si nechává soustavy vyrábět v Číně... Ale vážně, samozřejmě důvody chápeme všichni – diktát výrobních nákladů a ceny je nemilosrdný. KEF Q1 – stejně jako celá řada Q – je zajímavá zejména použitím koaxiálních měničů Uni-Q. Tyto mají ve svém středu umístěnou výškovou kalotu, což z nich činí vlastně bodový zdroj zvuku, který v důsledku přináší velice dobrou lokalizaci a vůbec navození stereoprostoru při reprodukci. Design KEF Q1 osobně hodnotím jako povedený, moderní a přesto elegantní. Skříň ovšem jakoby byla inspirována patentovým loutnovým zakřivením a la Sonus faber. Jinak v její konstrukci se uplatnily standardní MDF desky, rozměrný basreflex je opět vyveden dopředu. Důkladné proklepání ozvučnice nám prozradí, že KEF robustností zrovna nevyniká, skříň není zdaleka tak rigidní jako třeba u Mission 780. Celkové řemeslné zpracování je sice na dobré úrovni, ale neohromí. Rozměrově jde o jednu z největších soustav testu. Středobasový měnič má průměr 140 mm, kovová kalota v jeho středu 19 mm. Pohled skrz basreflex spočine přímo na výhybce, které je připevněna přímo z druhé strany výstupních terminálů (podobné je to u většiny soustav). Bi-wiring je rovněž u Q1 možný.

Poslech soustav KEF byl skutečnou radostí a překvapením. Reprodukce je velice otevřená, transparentní a expresivní, vykreslení hloubky a šířky prostoru výborné. Lokalizace – jak se dalo čekat – také výborná. Zvuk je mohutný, ale přesto čistý a přehledný. Akustické hudební nástroje mají tělo a i barvu, housle zní "dřevěně" a překvapivě přirozeně, i když.... Při pozornějším poslechu je znát, že středy a výšky nejsou tak neutrální, jako třeba u Castle Richmond 3i a ve vyšších polohách znějí hudební nástroje možná trochu až příliš expresivně a živě (vyloženě ostře ale ne), středy jsou možná trochu víc "dopředné", než by se mi líbilo, každopádně tato výtka je spíš malicherná a nekazí celkový výborný dojem z reprodukce. Konstruktéři či "ladiči" KEFu Q1 určitě mají dobrou představu o tom, jak hraje reálný orchestr a nástroje. Překvapivě spodní pásmo je trochu utlumeno, basů by mohlo být vzhledem k objemu ozvučnice víc (ale nechci zase navozovat dojem, že je jich nedostatek). Naopak, právě díky rozměrům soustav je reprodukce i při vyšší hlasitosti a v komplexnějších hudebních pasážích uvolněná a nenásilná, neagresivní, přednes nepostrádá patřičnou dynamiku. Vokály znějí velmi přesvědčivě a plasticky, zpěvákům je vidět skoro až do krku, barva hlasu je dobře zachována.

Celkové shrnutí: Za necelých 13 000 Kč skvělá koupě, pokud však chcete neutrálnější bednu, zvažte Richmond 3i.

Hodnocení v rámci kategorie: 10/10
Moje hodnocení bez ohledu na cenu : 70 bodů (1-100)

hlavní + : živý, expresivní, barevný, prostorový přednes, ozvučí i větší místnost
hlavní - : na svůj objem trošku méně basů, není 100 % neutrální

 

MISSION 780

Cena..........................14 990 Kč
frekv.rozsah................65 - 20000 Hz (+/- 3dB)
impedance..................8 Ohm
citlivost.......................87 dB (2,82V/1m)
doporuč.výkon zes......15 - 150 W
hmotnost.....................neudána
rozměry.......................280 x 165 x 263 mm

Bohužel se nám do testu nepodařilo sehnat vylepšený model SE, ale nakonec díky redakci alespoň za původní sedmsetosmdesátky. Mission 780 jsou základním modelem řady 78, která je na trhu už také nějaký ten pátek. Stejně jako u Castlů vás při prvním pohledu určitě napadne, jestli soustavy nejsou malé už příliš, ale nepředbíhejme. Design soustav hodnotím jako zdařilý přerod mezi čistě konzervativním a modernistickým přístupem, bedýnky působí roztomile. Už při vybalení a prvním osahání je jasné, že provedení Mission 780 je nejrobustnější v testu, bedýnka je pevná jako tank. Mimořádně tuhá ozvučnice je tvořena z 30mm (!) a 19mm MDF desek s vnitřním frézováním vyplněném molitanem. Konstrukce je tak bohatě předimenzována, že zmínka o nějakých potenciálních rezonancích či stojatých vlnách by byla pro Mission naprostou urážkou. Z vnějšku jsou Mission potažené imitací dřeva (fólie). Přední stěna je tvořena slitinou plastu následně upevněného k vlastní skříni. Dílenské zpracování je perfektní. Basreflex je tentokrát vyveden dozadu, terminály opět umožňují i bi-wiring zapojení. Missiony jsou osazeny středobasovým reproduktorem o průměru 130mm, vyrobeného z materiálu u Mission nazývaného Keraform (celým jménem "Kerafor ceramic matrix bass driver" – mix uhlíkových vláken, kevlaru a celulózy, výsledek spolupráce s francouzským Audaxem). Výškový reproduktor, chlazený ferofluidem, má průměr 25 mm. Stejně jako u Castlů, i zde je středobasový měnič netradičně umístěný nad výškáč.

Možná jsem od Missionů očekával až příliš, proto jsem byl reprodukcí trošku zklamán, i když samozřejmě nejde o žádný propadák. Takže po pořádku. Přestože jde jen o sedmilitrové soustavy, hrají na svůj objem mohutněji, než by se podle jejich objemu mohlo zdát. Vyšší basy jsou poněkud zdůrazněné, ale nevadí to, na svůj objem je bedýnka reprodukuje opravdu poměrně slušně. Výšky jsou bohaté na detaily a vůbec detailnost je jednou ze základních atributů projevu Mission 780. Přestože je zvuk "technicky" dobrý, obávám se, že testované Missiony opravdu nemůžu označit za muzikální soustavy. Navzdory tomu – a je fér to přiznat - že jsem četl recenze hovořící o opaku, což vážně nechápu. Pravděpodobně mám jiné představy o muzikálnosti. O co přesně jde? Celkové "posazení" zvuku podle mě jednoznačně nedosahuje kvalit Castle Richmond 3i nebo KEF Q1, reprodukce reálných akustických nástrojů nedosahuje takové přirozenosti, i když znovu zdůrazňuji, že je stále velmi dobrá. U stradivárek prostě neslyším barvu, barevně zvučný, plný ozev skříně houslí. Oproti KEF i Castle taktéž u tohoto nástroje najednou postrádám alikvoty, Accardo je na podiu jakoby 20 m vzadu, plný zvuk stradivárek je "ztenčený". Smyčce orchestru jsou obzvlášť ve vyšších polohách až příliš jiskřivé, s lehce syntetickým nádechem, po čase únavné. Výšky bych asi nejlépe podle svého dojmu popsal ne jako ostré, ale spíše opět jaksi "lehce synteticky prezentní". U vokálů se občas ozvou sykavky. Nic z výše napsaného není až tak tragické, jak to může v písemné podobě vypadat, ale Castle (a podobně KEF) prostě hrají přirozeněji. Rachmaninův 1. koncert, kadence - koncertní křídlo zde zní, jako kdyby mělo třetinovou velikost a hraje příliš zvonivě, nemůžu si pomoci. Lokalizace nástrojů je dobrá, vykreslení prostoru vcelku také, ale opět....., jestliže hned po Mission zapojíte Castly či KEFy, jste někde jinde. Prostor u Mission je jednoznačně proti výše zmíněným konkurentům sevřenější. Projev soustav je na druhou stranu dostatečně dynamický, což si zaslouží pochvalu. Mission 780 se mi jeví jako dobrý monitor, své příznivce si určitě najde, ale přesto všem potenciálním zájemcům maximálně doporučuji obětovat svůj čas na vlastní porovnání Mission 780 třeba s rozměrově nejbližším konkurentem Castle Richmond 3i nebo s KEFy Q1. Případně doporučuji zaměřit se spíš na vylepšené Mission 780 SE, které by měly nabídnout víc.

Celkové shrnutí: Od Missionů 780 jsem rozhodně čekal víc, přesto to však obecně vzato nejsou špatné soustavy. Jenom se stalo to, že některá konkurence je dnes trochu dál. Zamrzela mě zejména absence malebných, barevných a prokreslených středů, které jsem podle některých dřívějších ohlasů automaticky očekával. Projev Castlů Richmond 3i nebo KEF Q1 je zcela bez diskuze o podstatný kus dále (nabízejí slyšitelně prokreslenější, otevřenější, transparentnější, barevnější... prostě muzikálnější zvuk, který je skutečnosti blíže). Vychvalovaná SE verze by ale měla být údajně lepší.

Hodnocení v rámci kategorie: 7/10
Moje hodnocení bez ohledu na cenu : 60 bodů (1-100)

hlavní + : perfektní konstrukce, v rámci kategorie dobrý zvuk..
hlavní - : ...ale konkurence podstatně vyrostla; nehodí se do větších místností a pro velmi hlasitou reprodukci (jako všechny malé soustavy)

 

CASTLE RICHMOND 3i

Cena..........................14 900 Kč
frekv.rozsah................60 - 20000 Hz
impedance..................8 Ohm
citlivost.......................88,5 dB (1w/1m)
doporuč.výkon zes......15 - 75 W
hmotnost.....................4,2 kg
rozměry.......................330 x 170 x 230

Nejmenší vylepšené ("i" v názvu) soustavy tradičního anglického výrobce prošly už samostatným testem, kde bylo řečeno vše podstatné. Přesto pro pořádek stručně a stroze znovu: Richmond 3i jsou spolu s Mission 780 nejmenšími soustavami v testu. Ozvučnice je zkonstruovaná z oboustranně dýhovaných 15 mm MDFek a je dostatečně pevná. Dílenské zpracování soustav je perfektní a pověstná kvalita dýhování určuje Castle jako nejkrásnější výrobek v testu. Zde jsem si také uvědomil, že není dýha jako dýha – rosewood na Castlech je podstatně krásnější a kvalitnější než rosewood u leckterých jiných soustav, které jej rovněž nabízejí. Design soustav vidím jako konzervativní a jednoduše strohý, avšak na druhou stranu tento fakt + kvalita povrchové úpravy z něj dělá nadčasovou záležitost, která se časem neokouká tak jako různé módní trendy. Středobasový reproduktor pochází přímo z dílny Castle, má průměr 130 mm a je vyroben z tvrzených uhlíkových vláken. Polyamidový výškáč má průměr 19 mm a je stejně jako u Mission umístěn netradičně pod středobasový měnič. Rozměrný nátrubek basreflexu je umístěn na zadní stěně, zlacené terminály se nebrání bi-wiringu.

 

Pamatuji se, jak jsem kdysi - asi před 10 lety - předčasně ukončil poslech nepřesvědčivé regálovky Castle Clifton... Tyto doby se zdají být - naštěstí pro Castle - nenávratně pryč. Opětovný poslech Castle Richmond 3i v přímém porovnání s konkurencí mě zcela ujistil, že bedýnky si své původní hodnocení plně zaslouží. Spolu s KEF Q1 (se kterými budu dále srovnávat) jsou hudební realitě nejblíže a je to nejmuzikálnější bedna testu. Basy jsou přes mírný zdvih dobře prokreslené a vyloženě překvapí svým objemem, obzvlášť vzhledem k rozměrům skříně a průměru reproduktoru. Je velice překvapivé, že basy Richmondu (také díky jejich mírnému zdvihu) zastiňují i např. KEF Q1. Dynamika je rovněž na slušné úrovni, i když na Mordaunt-Short samozřejmě nestačí. Zvuk je otevřený a výrazně prostorový, lokalizace bez připomínek. Středy jsou nepřirozenější ze všech testovaných soustav. Housle mají "tělo", skvěle zachovanou barvu a syrový ozev, tón klavíru je krásně kulatý a "chlupatý", tak, jak má být. Výšky popíšu stejně jako v samostatném profilu: bohaté, neprezentní, čisté a jasné, nikoliv však agresivní. Čistotě reprodukovaných vokálů konkuruje opět pouze KEF. Celkově je reprodukce nevtíravá a neúnavná ani po hodinách poslechu. Zvuk ale není sametový neboli uhlazený, spíše syrově zdravý a především neutrální, bez zabarvení. Při hlasité reprodukci velkých hudebních těles je u Richmondů patrný "pocit stísněnosti", daný menší ozvučnicí – je to prostě malá bedna a jako taková se musí brát. KEFy znějí kapku uvolněněji a dokáží lépe zahrát ve větším prostoru, kde se malý Richmond už trošku ztrácí (ano, na obývák o 30 m2 pochopitelně nestačí). Ale v místnosti, jako byla ta testovací, je vše zhruba srovnatelné (Richmond totiž mj. těží z dozadu umístěného basreflexu). Naopak Castle je neutrálnější a díky tomu zahraje akustické nástroje ještě o chlup reálněji (také posazení zvuku u Castle Richmond 3i je nejblíže referenční Cremoně Auditor), KEFy jsou maličko zabarvenější, vyznačují se dopřednější reprodukcí středů a výšky reprodukují více expresivně, což je ale trošku méně přirozené. Vykreslení prostoru je u obou soustav shodně vynikající. Rozdíly ovšem nejsou tak dramatické, jako slovní popis. Volba je po vlastním zkušebním poslechu plně na každém z vás.

 

Celkové shrnutí: Všestranně vyvážená, neutrální soustava s věrnou reprodukcí a malebnými, velice přirozenými středy. Vzhledem k objemu ozvučnice se ale pochopitelně nehodí do větších místností. Překvapivý výkon na basech a otevřenost prostoru. Nejkrásnější provedení (dýha) mezi testovanými soustavami (pravé dřevo, nikoliv fólie).

 

Hodnocení v rámci kategorie: 10/10

Moje hodnocení bez ohledu na cenu : 70 bodů (1-100)

 

hlavní + : přirozený projev, barevné středy, prostorovost, celková muzikálnost

hlavní - : nehodí se do větších místností a pro velmi hlasitou reprodukci (jako všechny malé soustavy)

 

 

 

MORDAUNT-SHORT MS912

 

Cena..........................11 900 Kč
frekv.rozsah................55 - 22000 Hz
impedance..................4 - 8 Ohm
citlivost.......................89 dB (2,82V/1m)
doporuč.výkon zes......15 - 150 W
hmotnost..................... 8 kg
rozměry.......................355 x 205 x 292

 

Hned na úvod musím přiznat, že design MS 912 nepatří mezi ty, které by mě jakkoliv oslovovaly, naštěstí tohle je čistě subjektivní záležitost. Rozměrově jde o největší bednu v testu. Konstrukce skříně využívá služeb 15 mm silných MDF desek, a přestože se nevyznačuje takovou robustností jako Mission, je naštěstí dostatečně pevná a nikde nic neduní ani nerezonuje. Čelní stěnu tvoří v podstatě opět jakýsi sendvič, MDFkový základ nese zepředu připevněnou hliníkovou desku. Na povrchu opět najdeme imitaci dřevěné dýhy (fólie), rohy ozvučnice jsou zaobleny. Použité reproduktory jsou přímo firemní, jejich základním materiálem je hliníková slitina. Středobas má průměr 165 mm, výškáč 25 mm. Membrána středobasu je označována jako "CPC" (Continous Profile Cone) a je zajímavá zejména invertovaným závěsem. Celý měnič je poněkud zapuštěn do skříně. Kalota se schovává za kovovou mřížkou, která plní hlavně ochrannou funkci. Basreflex je vyveden dozadu, zlacené terminály opět umožňují bi-wiring.


Projev soustav lze v podstatě charakterizovat třemi slovy: dynamika, neutralita, přirozenost. Mordaunty jsou soustavou s největší dynamikou a nejpřesvědčivější basovou složkou v testu. Zvuk je opravdu "zemitý", skoro jsem měl dojem, že poslouchám sloupové reprosoustavy. Spektrálně jsou devětsetdvanácktky rovněž velmi dobře vyvážené, nemám připomínek Středy jsou dobře zvládnuté, housle i klavír jsou posazeny přirozeně, ale přesto je znát trochu menší a čistota a vzdušnost v porovnání s premianty testu. Výšky jsou rovněž jemně "cítit kovem", i když o něco méně než u B&W. Výborná je prostorovost (přesahující rozteč soustav), dokonce i v předozadním směru. Reprodukce je otevřená, uvolněná a relativně neutrální. Mordaunt-Short jsem opravdu rád poslouchal a oblíbenou kapelu Queen jsem si pouštěl dokonce i opakovaně. Vynikající soustavy.


Celkové shrnutí:
I když Mordaunt-Short osobně řadím těsně za premianty testu (KEF a Castle), rozdíl je skutečně malý a dovedu si představit, že někdo obětuje nepatrně zastřenější středy, trošku kovově znějící výšky a krapet menší transparentnost projevu za celkově vyvážený, dynamický, hutný a přitom neutrální zvuk. Asi nejuniverzálnější soustava testu, která osloví nejširší spektrum posluchačů. Pro své vlastnosti se hodí i do větších místností.

 

Hodnocení v rámci kategorie: 9/10
Moje hodnocení bez ohledu na cenu : 68 bodů (1-100)


hlavní + : zahraje přinejmenším "velmi dobře" všechny žánry, má "drive"
hlavní - : krapet větší čistota a transparentnost na středech a krapet méně kovové výšky chybí k dokonalosti



Model MORDAUNT-SHORT MS912 nabízí Internetový obchod:
www.hifishop.cz



Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
bodový průměr: 2.96     hodnotilo čtenářů: 2839     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
Komentáře k článku