GOLIÁŠ.cz


Srovnáme.cz
Najdete nás na Twitteru Najdete nás na Facebooku
TV tip:



Sluchátka Sennheiser HD595 – audiofilský produkt za dostupnou cenu
audio + video / přenosné + MP3 27.5.2004 Daniel Zajíc

E.A.R., neboli Eargonomic Acoustic Refinement, je sluchátkovou technologií firmy Sennheiser, mající zajistit „ideální vykreslení zvuku (sound channeling) pro nový druh poslechového zážitku“. Jsou jí vybaveny některé nové modely sluchátek Sennheiser s „pětkou“ v typovém označení na konci – HD515, 555 a 595. Nejvyšší z nich, HD595, vyniká deklarovanými technickými parametry, jako je např. celkové harmonické zkreslení pod 0.1%, a byl již velmi kladně hodnocen v zahraničí. Proto jsem se rozhodl jeho kvality důkladně prověřit.



Sluchátka Sennheiser HD595 je možné zakoupit v internetovém obchodě www.audioexpert.cz


Konstrukce a vzhled
Sennheiser HD595 jsou klasická dynamická circumaurální sluchátka otevřeného typu. Otevřenými sluchátky rozumějme taková sluchátka, jejichž měniče vyzařují zvuk jak dovnitř směrem k uším, tak ven, směrem do okolního prostoru. Výraz circumaurální pak znamená, že sluchátkové mušle obklopují celé uši.
Pětsetdevadesátpětky jsou vyrobeny převážně z plastu v kombinaci šedo-stříbrné a černé barvy, regulovatelný hlavový most je potažen černou kůží a má zespodu měkkou výstelku. Sluchátkové mušle oválného tvaru se dají díky šikovně vyřešenému mechanismu kyvného uchycení částečně vychylovat jak v horizontální, tak vertikální rovině a dají se tak dobře přizpůsobit hlavě posluchače. Jsou na nich velmi příjemné měkké sametové náušníky, které v případě, že nemáme „extra velké plachty“, obejmou celý ušní boltec. Sluchátka jsou lehká a dosti pohodlná, netlačí ani při delším poslechu a jejich posez na hlavě je přitom stabilní. Ve srovnání s top-sluchátky Sennheiser HD600 a HD650 je ale komfort nošení podle mého názoru o chloupek horší. Celkové zpracování na mě působí také poněkud lacinějším dojmem, zejména kvůli použitému plastu. Ale mějme na paměti, že model HD600 je téměř o polovinu dražší, HD650 ještě o kus více.
Přívodní kabel nových sluchátek je nekroucený, což je dobře, má délku 3m a je zakončen 6.3mm („velkým“) jackem. Konverze na „malý“ jack je možná pomocí přibalené redukce. Kabel vede (pouze) do levé mušle a je ke sluchátkům připojen napevno, nelze jednoduše odejmout jako např. u sluchátek HD600. V případě potřeby je však přesto možná jeho výměna, která je ale poněkud složitá, neboť vyžaduje kompletní rozebrání sluchátek. Sennheiser za tímto účelem vydal speciální návod, který je dostupný na webu. Při opotřebování lze rovněž vyměnit i náušníky a hlavový most, které se dají koupit jako samostatné příslušenství.
Velice potěšující je fakt, že součástí standardního balení sluchátek je i užitečný odkládací držák na sluchátka, který lze snadno přišroubovat k jakékoli desce (vzhled je patrný z fotografie).
Vnitřní konstrukci sluchátkových mušlí, která určuje zvukové vlastnosti sluchátek, výrobce rozhodně neošidil. Vlastní měniče, zabudované v mušlích, mají zesílený neodymovo-železný magnet, v jehož poli kmitá odlehčená hliníková cívka, na niž je připojena speciální membrána technologie „Duofol“. Co je podstatné a pro zvuk nových sluchátek klíčové, je relativní naklonění měničů. Zatímco u jiných modelů sluchátek jsou měniče běžně umístěny paralelně s náušníky, zde jsou skloněny v cca 15 stupňovém úhlu od hlavy, zhruba tak, jako jsou skloněny ušní boltce. Měniče tedy vyzařují prakticky kolmo na boltce. Podívejme se, jak se tyto vlastnosti projevily při poslechu.


Zvuk
Na prověření schopností zvukové reprodukce jsem použil sluchátkový výstup CD/SACD přehrávače SONY SCD-XA333ES. Poslouchal jsem řadu nahrávek různých stylů, počínaje popem a rockem a konče instrumentální a vážnou hudbou. Pro srovnání jsem použil výše zmíněná sluchátka Sennheiser HD600 a HD650 připojená na stejný sluchátkový výstup přehrávače SONY a jako absolutní reference potom sloužil špičkový sluchátkový řetězec založený na sluchátkovém procesoru Pawel Acoustics HP-1, sluchátkovém zesilovači HeadRoom Home a dalších komponentách. Podrobnosti o tomto řetězci ZDE. Test sluchátek HD650 je k dispozici TADY.


Než se ponoříme do zkoumání zvukových vlastností sluchátek HD595, dovolte mi malou exkurzi do teorie sluchátkové reprodukce (kterou berte jako "necessary knowledge"). Každý, kdo to myslí se sluchátkovým poslechem opravdu vážně, by si měl uvědomit, že zvuk všech sluchátek se principielně liší od zvuku reproduktorových soustav. Sluchátka totiž trpí nedostatkem, kterým je nemožnost správného vnímání prostorové informace zaznamenané v nahrávce. Studioví zvukoví technici, kteří pro nás, konzumenty, připravují stereofonní nahrávky, ať už moderní, či klasické hudby, je většinou uzpůsobují tak, aby mohly být reprodukovány na dvou reprobednách umístěných před námi v obýváku a my přitom přirozeně vnímali atmosféru místa a prostor, kde se záznam pořizoval, s jednotlivými hudebními prvky do něj zasazenými, např. s přesně rozmístěnými interprety na pódiu při koncertu apod. Zvuk vycházející z levé reprobedny umístěné před námi vnímáme oběma ušima, ale každým uchem jinak hlasitě, s jiným časovým zpožděním atd., zvuk pravé reprobedny vnímáme také oběma ušima a také každým uchem trochu jinak. Zvuk obou reprobeden se vzájemně promísí a mozek si vytvoří nějakou více či méně dokonalou komplexní prostorovou informaci (čím kvalitnější reprodukční zařízení máme, tím lepší tato informace je). U sluchátek ovšem tato možnost tvorby prostorové informace chybí, respektive je velmi omezená, neboť levý kanál nahrávky reprodukovaný levým sluchátkovým měničem vnímáme jenom a pouze levým uchem, to samé platí pro pravý kanál a pravé ucho. Zvuk ze sluchátek se proto povětšinou jeví plošší, s omezenou lokalizací a tendencí vnímat interprety kdesi neurčitě uvnitř naší hlavy namísto prostranství před námi, s dávkou prostorové nepřirozenosti, která za kratší či delší čas poslechu vyústí v nepříjemné pocity a únavu. Správného vnímání prostoru na sluchátkách je možné docílit tak, že nahrávku zkorigujeme pomocí speciálního procesoru. To je ale věc dosti nákladná a pro mnoho lidí nedostupná. (Bližší informace k tomuto tématu naleznete ZDE.)

Doufám, že jsem vás neodradil od poslechu sluchátek! I přes výše uvedené nedostatky s vnímáním prostoru vysoce kvalitní sluchátka, jakými jsou i testovaná HD595, stále nabízejí vynikající zážitky z poslechu, a to za relativně velmi nízkou cenu v porovnání s kombinací nadupaného zesilovače a reprobeden. Navíc Sennheiser se pokusil částečně bojovat se sluchátkovým „prostorovým neduhem“ právě tím, že u HD595 natočil sluchátkové měniče v úhlu směrem od hlavy, jak je uvedeno výše. A to vskutku určitý efekt má – i když ne jen pozitivní, jak si ukážeme.
Již první vteřiny prvního puštěného cédéčka prokázaly, že máme co dělat se skutečně audiofilským produktem, produktem, který jistě potěší mnoho milovníků různých druhů hudby. Zvuk působí mohutně, není však přitom vůbec slitý - jednotlivé nástroje, vokály a další hudební prvky jsou od sebe jakoby vzdáleny a separovány, lze je tedy dobře vnímat samostatně, zároveň však není příliš zásadně porušena integrálnost celé scény. Dynamika je vynikající, veškeré impulzní signály, od zaznění trianglu, přes dřívka, klávesy klavíru, až po zadrnčení strun elektrické kytary, jsou čisté, hladké a zároveň výrazné. Díky tomu také „vyběhnou“ některé detaily, kterých bychom si na jiných sluchátkách mnohdy ani nevšimli. Z pohledu frekvenční charakteristiky vnímám sluchátka HD595 jako zvukově velmi vyvážená. Podíl vysokých kmitočtů je přiměřený, přičemž výšky se jeví lehce ostřejší než na HD650, což často není na škodu. Basů je dostatek, avšak svou pevností a přesností mírně zaostávají za kvalitami jak sluchátek HD600, tak HD650. Oblast středního pásma je reprodukována malebně s relativně přirozeným zabarvením akustických nástrojů. Vokály jsou příkladně zřetelné, plné, vcelku věrné a nemají ani sklon k „zahuhlávání“, ani naopak sklon k přílišné drsnosti a ostrosti. Je ale stále co zlepšovat. Dovedu si představit (a referenční poslechový řetězec skutečně nabízí) plošší kmitočtovou charakteristiku, aby nástroje a lidské hlasy zněly (ještě) přesvědčivěji.
Při podrobnějším poslechu si nelze nevšimnout velmi specifické prezentace prostoru. Přemýšlel jsem, jak ji vypodobnit, a nakonec jsem se rozhodl pro grafické znázornění. Ačkoli jednoduchá kresba nemůže dokonale interpretovat to, co ve sluchátkách slyšíme, snad nám poslouží alespoň pro základní představu. Čili, následující obrázky zachycují, jak vnímám prezentaci prostoru sluchátek HD595 ve srovnání s prezentací sluchátek HD650 (která mají myslím nejlepší zobrazení prostoru ze všech dynamických sluchátek, co jsem zatím slyšel). Červené body ukazují interprety umístěné v nahrávce v prostoru před námi: vlevo, uprostřed a vpravo. Obrázek (a) = sluchátka Sennheiser HD650, obrázek (b) = sluchátka Sennheiser HD595 a obrázek (c) = opět sluchátka Sennheiser HD650, ale tentokráte s korekcí sluchátkovým procesorem HP-1 (v rámci referenčního řetězce).




U sluchátek HD595 je nejlépe reprodukován střed báze. Nabízí slušnou předozadní představu, hlasy, nástroje a ostatní objekty zde umístěné jsou mohutné a plné. Levá a pravá část báze je však prostorově plošší, tenčí, lokalizace je více prostorově neurčitá. Musím říct, že tato specifická prezentace působí zajímavě a poutavě například u některých hudebních nahrávek populární hudby s dominantním hlasem zpěváka uprostřed a doprovodnou kapelou na pozadí. Jenže na druhou stranu, tato zvláštní prostorová prezentace má v sobě díl nepřirozenosti a také mi způsobuje u mnoha cédéček hned od začátku poslechu poněkud zvláštní, nepříjemné pocity uvnitř hlavy. Na tyto pocity je víceméně nutno si zvyknout. Sluchátka HD600 a HD650 v každém případě vnímám prostorově přirozenější a pohodovější. I zde se však po jisté době poslechu dostaví ony nepříjemné pocity. Skutečně dlouhodobě neúnavná reprodukce je možná jen ve vyladěném řetězci se speciální zvukovou korekcí, např. prostřednictvím procesoru HP-1.
Při přímém srovnání s referenčními top-modely si můžeme všimnout vyšší reprodukované hlasitosti pětsetdevadesápětek při stejném nastavení potenciometru na sluchátkovém výstupu. Ta je dána nižší impedancí sluchátek (120 Ohmů u HD595 versus 300 Ohmů u HD600/650). Rovněž citlivost je poměrně vysoká (104 dB). Díky těmto vlastnostem jsou nová sluchátka vhodná i pro připojení k méně výkonným sluchátkovým výstupům některých zařízení, přičemž i tišší nahrávky, např. vážné hudby, zde budou reprodukovány dostatečně hlasitě.

Shrnutí
Sennheiser opět dokazuje, že sluchátka dělat umí. HD595 mají elegantní konstrukci, jsou lehká a velmi pohodlná. Když je nemáme zrovna na uších, můžeme je odložit na držák, který je součástí dodávky. Zvukově jsou vyvážená a univerzálně použitelná pro poslech všech druhů hudby. Vyznačují se mohutností zvuku a pocitem prostoru ve středu báze. Tato vlastnost prospívá efektní reprodukci dominantních vokálů. Zdůraznit musím schopnost sluchátek vzájemně od sebe separovat jednotlivé prvky hudební scény, včetně drobných detailů, a dynamiku a hladkost jejich prezentace. Za určitý nedostatek považuji horší přednes levého a pravého kraje báze a případný výskyt nepříjemných pocitů posluchače, plynoucích ze specifické reprodukce těchto sluchátek.


Parametry

maloobchodní cena: 6100 Kč
konstrukce: dynamická otevřená circumaurální sluchátka
frekvenční rozsah: 12-38500 Hz (-10 dB)
citlivost: 104 dB (na 1 kHz, 1 V)
zatížitelnost: 500 mW
celkové harmonické zkreslení: <0.1% (na 1 kHz)
impedance: 120 Ohm
přítlak mušlí: 3.5 N
hmotnost: 270 g (bez kabelu)
kabel – délka/konektor: 3m/jack 6.3mm + adaptér na 3.5mm

 

Hodnocení čtenářů 5 bodů - nejvyšší počet
bodový průměr: 3.17     hodnotilo čtenářů: 5079     body:  1 | 2 | 3 | 4 | 5
Komentáře k článku